EXISTENCE | jjk x kth ✔

50

"Prostě jsem musel," odpověděl nakonec, přestože to udělat vůbec nechtěl. Ale Jungkook mu nedával jinou možnost. Byl jako malé dítě, které na svou otázku proč potřeboval za každou cenu znát odpověď. Což jej iritovalo.

"Hned je mi to jasnější," pronesl však Jungkook ironicky.

"A co po mně chceš?" ohradil se Tae. 

"Nechci po tobě nic," zamumlal Jungkook v odpověď, přičemž se zamračil nad jeho chováním. Nechtěl se s Taehyungem hádat, ale sakra, začal být protivný a na to on neměl náladu.

"Tohle je přesně ten problém," poznamenal. "Já jich mám sice spoustu, víc než je zdrávo, ale ty, zdá se, že máš jen jeden, za to však pěkně velký."

"O čem to mluvíš?" zkřížil si Taehyung ruce přes hruď. 

"O tom, že ty sice strašně moc chceš pomáhat druhým, ale sám sobě, to pomoct nenecháš."

"Protože pomoc nepotřebuju."

"Lžeš sám sobě."

"Jen se hloupě snažíš."

"Zbytečně si ubližuješ."

"Že to říkáš zrovna ty."

"Tohle sem netahej."

"Proč bych neměl?"

"Protože teď jde o tebe."

Tímto způsobem se dohadovali ještě nějakou dobu, dokud se však Taehyungovi na tváři neobjevila jedna zbloudilá slza. Snažil se ji zamaskovat, okamžitě, dělat, jakože se nic nestalo, jelikož nechtěl žádným způsobem ukázat, že se ho jejich konverzace nějak dotýká, no Jungkook to moc dobře zpozoroval.

"Tae-."

"Ne." Zvedl ruku v gestu zastavení jakýchkoli dalších slov a Jungkook tak skutečně udělal. Ten krátký projev emocí jej překvapil, proto se ani na žádná další slova nezmohl.

"Nechci už řešit nic z toho. Doufám, že to chápeš a taky to budeš respektovat."

Jungkook ho jít nechal, aniž by něco namítal. Ale když sledoval jeho vzdalující se postavu na schodech, zacítil vůči němu nepříjemný osten hněvu v hrudi. Protože Taehyung z toho, o co ho před chvílí požádal, nerespektoval vůči Jungkookovi vůbec nic.