EXISTENCE | jjk x kth ✔

79

"Nevíš, co se děje?" zeptal se Jungkook Taehyunga.

"Proč by se mělo něco dít?" vrátil mu to nechápavě.

"Mamka nikdy nedělá domácí tiramisu jen tak," vysvětlil. "Posledně to bylo, když mi chtěla říct, že se sem budete stěhovat. Tak abych se nenaštval. Chtěla mě trochu obměkčit."

"Aha," zamumlal Tae. "No, já každopádně o ničem nevím."

Lhal, pravdu znal moc dobře, ale Jungkookovi ji prostě říct nemohl. Předchozí večer, kdy s jeho mamkou mluvil dobré dvě hodiny, naprosto stačily k tomu, aby se ujistil v tom, že situace je více než vážná. Pověděl jí všechno, co věděl. O Jungkookovi, o Jiminovi a Hoseokovi. Pověděl jí o něm samém a o všech věcech, co se staly. Byl to ale dobrý pocit, i když se bál. Najednou mu totiž bylo lépe. Nebolela ho hlava, zbavil se jakési pomyslné tíhy, toho, co jej celou tu dobu trápilo. Navíc, taky se dozvěděl několik věcí. To, jak se Jungkook odcizoval druhým, jak byl zlý na své okolí a hlavně taky na sebe, že se podle všeho hnusil sám sobě a nemohl si odpustit to, co se stalo jeho otci, jak potom ubližoval sám sobě a ne jednou skončil v nemocnici a u dalších doktorů, jenž se mu snažili pomoct. Nechtěl však. Nedokázal přijmout nic z toho, co mu nabízeli, absolutně nic. Místo toho lpěl na Jiminovi, no nikdo mu to nevyčítal. Jungkookova mamka měla radost, že má tak dobrého přítele, který mu pomáhá. Byla za něj vděčná...

"Trochu mě to znervózňuje," přiznal Jungkook. "Ale možná vážně o nic nejde."

"Taky si to myslím," přisvědčil mu Taehyung.

Jungkook pak spustil o tom, jak moc zbožňuje tiramisu a že jeho mamka dělá vůbec to nejlepší a ať si někdo zkusí tvrdit něco jiného. Tae ho však poslouchal na půl ucha.

"Víš, mám takový nápad," promluvil zničehonic, nezajímajíc se o to, jestli mu skočil do řeči, v níž mluvil o jeho oblíbených dezertech.

"Jaký?"

"Říkal jsi, že máš jenom mě a Jimina."

Kook souhlasně přikývl. Protože ano, to říkal.

"Ale že se navzájem nemůžeme snést a to aniž bychom se znali. Přišlo mi, že ti to je líto."

"To ti přišlo dobře," zamumlal Jungkook. Jasně, že je mu to líto.

"Proto si myslím, že by bylo fajn, kdybys nás seznámil," dokončil Tae vzápětí svůj návrh a Jungkook na něj zůstal dlouhých několik vteřin jen mlčky hledět.

"No tak. Vždyť přece o nic nejde."

"Ještě nedávno jsi tvrdil, že ho potkat nechceš. A že právě on je můj největší problém."

"Změnil jsem názor." Pokrčil Taehyung rameny.

"Jen tak najednou?" zeptal se Jungkook podezřívavě.

"Dělám to hlavně kvůli tobě."

"No... Když já nevím. Dlouho jsem s Jiminem nemluvil, abych pravdu řekl..."

"Tak se mu ozveš, to je toho."

"Mhh, máš pravdu," uznal Kook a pokýval hlavou. Mohl by se Jiminovi ozvat, proč by ne?

"Zařídíš to teda?" ujistil se Tae.

A dostalo se mu souhlasné odpovědi.