EXISTENCE | jjk x kth ✔

38

Přecházel po svém pokoji sem a tam. Potřeboval se nějak uklidnit, no bohužel neměl žádné ponětí, jak toho dosáhnout.

Byl tak moc zklamaný.

Vyrušil ho až pokus o otevření dveří. V tu chvíli byl opravdu rád, že je zamkl a nikdo tak nemá šanci se dostat dovnitř.

"Tae?"

Jungkook?

Co teď sakra chce?

"Vypadni!" křikl na něj, nedbajíc na to, jaké slovo použil a jak ho pronesl. Chtěl být alespoň chvíli sám.

Žádné další odpovědi se mu nedostalo, a tak po chvilce usoudil, že Jungkook naštěstí odešel zase pryč. Nechtěl ho do svých problémů zatahovat. A ani nechtěl, aby o nich něco věděl. Styděl se za svou vlastní naivitu a za to, jak sebou nechal příliš dlouho manipulovat.

Jeho život totiž taky není dokonalý. Vůbec není. 

Dostal jen příliš mnoho slibů, ale všichni od něj nakonec odešli na místo jejich splnění, jež téměř odpřisáhli na vlastní duši. 

Lháři. 

Všichni jsou jen ubohý lháři. 

Nejdřív mu lhala do očí matka a pak i sestra, které tak moc věřil. Otec se mu proto vysmíval a už se nesnažil ani pomoct a něco mu vysvětlovat, říkal jen, že se nikdy nezmění a že by to měl co nejdříve pochopit, jinak to bude bolet.

A ono to opravdu bolí.