Od té hádky spolu nemluvili. Až do dne, kdy se Taehyung vrátil první den ze školy s úsměvem na rtech. Zato Jungkook se celý den nudil, byl v domě po dlouhé době sám a tak nějak si na Taeho přítomnost zvykl, i když spolu třeba ani nepromluvili, ale vědomí, že je v tomhle velkém baráku někdo další, bylo kupodivu fajn.
"Hádám, že jsi spokojený," poznamenal Jungkook a Taehyung v odpověď jen přikývl se stále stejným úsměvem ve tváři.
"To je dobře."
Opravdu za něj byl rád. Neviděl u něj ještě tak upřímný úsměv jako nyní. Měl v hlavě proto spoustu otázek, byl zvědavý, ale bál se zeptat. Konečně se trochu vzpamatoval z uplynulých dnů naplněných problémy a nechtěl, aby se znovu objevily. A to by se jistě stalo, kdyby se na cokoli zeptal, protože Taehyung v tomhle ohledu, jak si samozřejmě všiml, reaguje poněkud nepříjemně a i přehnaně.
"Nejsem slepý," probral ho najednou Tae z myšlenek. "Víš co? Uděláme dohodu. Co ty na to?"
"Podle toho, co by bylo obsahem té dohody." Jungkook nechápal, kam tím míří, ale rozhodl se zatím neprotestovat.
"Půjdeme ven na jídlo, ty bez protestu sníš všechno, co dostaneš na talíř a já ti pak odpovím na pár otázek, co zřejmě trápí tu tvoji hlavičku."
Jungkook se zamračil.
Jídlo.
Už jen z té představy mu nebylo příliš dobře.
Jenže...
Jenže si nemůže nechat ujít takovou příležitost. To by byl hlupák.
"Dobře," souhlasil. "Ale jen když si budu moct dát čokoládovou zmrzlinu."
ČTEŠ
EXISTENCE | jjk x kth ✔
FanficJungkook kdysi dávno míval naprosto všechno. V jednu chvíli však mnohé ztratil. Ztratil a v další moment zase získal víc, než potřeboval. Nečekaně. A aniž by chtěl.
