Roman & já

Oheň

Dny od svatby rychle ubíhali a já ani pořádně nevím, že jsem vdaná, a tak mi to Roman občas ze srandy připomíná.
R: Ženo, když už bude oběd?
Já: Až si ho uvaříš
R: A co teď děláš?
Já: Vařím
R: A pro koho?
Já: Pro sebe!
R: A víš, že se od manželek očekává, že budou vařit svým manželům?
Já: No, ale kvůli vaření ses mě nebral ne?
R: No to nevím
Já: Haha, pojď jíst, ty jeden ukřivděný manželi
R: Za to odmlouvani ti večer ukážu
Já: To můžeš, protože jdu na noční 😂 a ty taky jestli se nepletu
R: A sakra, to to budu muset stihnout teď
Popadl mě do náručí a nesl do postele.
Po posteli😉😂 jsme si šli ohřát jídlo a pak jsme koukali na TV.
Já: Hele napadá mě, cítil byses být otcem, tak za dva roky?
R: No to nevím, ale asi jo! Chci tady po sobě něco zanechat a když v tom bude kousek tebe!
Po dokoukání filmu jsme si řekli, že si půjdeme zaběhat. Běželi jsme přes park, sídliště až k samotám.
Najednou vidím plameny.
Já: Hele?
Ukážu to Romanovi.
R: Rychle poběž, můžou nás tam potřebovat
Chytil mě za ruku a běželi jsme tam. Hořela jedna z chat. Samozřejmě byla celá ze dřeva. Před domem stáli lidé, pár z nich byli očividně z té chaty.
Já: Je tam ještě někdo? Volali jste hasiče?
Oni: Ano, je tam máš 8 letý syn, spí nahoře, ano volali
Já: Dobře, dojdu pro něj!
R: Nataly, neblázni! Víš,  jak dopadl Pavel!
Já: Vím, neboj dám si pozor! Nemůžu ho tam nechat bůhví, kdy přijedou hasiči a zavolejte záchranku! Ten kluk jí bude asi potřebovat!
Polila jsem se vodou a vběhla dovnitř.
Byl tam všude kouř a plameny mě čím dál víc pálili do zad.
Vyběhla jsem nahoru. Naštěstí tam byl jen jeden pokoj, ten kluk ležel na zemi bez známek života.
Dýchalo se mi hrozně blbě.
Šla jsem do toho pokoje, ale najednou jsem zakopla a padla jsem na ruku. Dost mě bolela, ale toho kluka potřebuju dostat ven.
I přes ukrutnou bolest a blbé dýchání jsem zvedla kluka do náručí a pomalu ho snášela ze schodů. Zrovna když jsem vylezla ze dveří viděla jsem jak za mnou spadl strop. Z posledních sil jsem došla blíž k těm lidem, už tam byla i záchranka. Dala jsem jednomu záchranáři toho kluka.
Jen jsem slyšela jak na mě mluví Roman.
R: Lásko! Slyšíš mě! Jseš nějaká bledá!
To jsem slyšela jen napůl. Udělalo se mi černo před očima a ztratila jsem vědomí. Upadla jsem naštěstí do Romanova objetí.