Roman & já

Uvědomění!

Zítra konečně jedeme zpět domů. Moc se mi tam líbilo to jako nemůžu říct,  ale bylo by to o dost snazší kdybych nebyla zadaná. Bylo to tady fakt skvělý,  ale doma je doma.
Se Zojou se docela bavíme a říkala,  že se vrací a je to poprvé,  co tam nejde kvůli Romanovi. Prej kvůli mě tak uvidíme. Romanovi věřím,  že se nic nestane.
Večer jsem se zbalila a šly jsme naposledy do baru.  Bavily jsme o celém půl roku a mě došlo,  že mám zítra 29 narozeniny 🎂🎉🎁.  Nečekám,  že si Roman vzpomene,  protože toho bude moc.
Letadlo nám odletá v 5 takže tam ve 3 musíme být tak budeme vstávat v 1.
Je 6 a já půjdu v 7 spát ještě zavolám Romanovi. Stejně mám vůči němu výčitky kvůli tomu těhotenství.
Já:  Ahoj,  doufám,  že tě nebudím?
R:  Ne vůbec,  mám sice službu,  ale teď zrovna nic nemám
Já:  V 7 si pro mě přijď na letiště
R:  Dobře,  neboj budu tam
Já:  Jdu spát pa
R:  Pa
Skoro hned potom jsem usnula.
Probudili jsme se v tu jednu a vydali se na letadlo. Zoja se milá,  ale pořád s někým telefonovala a tvářila se jako agent FBI.
V letadle jsem usnula a vzbudila jsem se až u našich hranic.
Halou jsem utíkala hrozně rychle a když jsem ho spatřila,  spatřil i on mě. Na půl cesty jsem pustila zavazadla a rozběhla jsem se mu do náručí.
Skočila jsem na něj jako pavouk a okamžitě jsme se začali líbat.
Já:  Nikdy už ti nikam neodejdu
R:  No to si myslím
Já:  Miluju tě!
R:  I já tebe!
Vzal mi kufr a vzali jsme se za ruku.
Já:  Kde je Zoja?
Zeptala jsem se a rozhlížela se.
R:  Netuším asi si zavolala taxík.
Já:  Asi jo,  a mám i diplom za absolvovaní půl roční stáže na prestižní londýnské universitě a nemocnici
R:  Tak to abych se styděl!
Dovedl mě k autu.
Já:  My máme auto?
R:  Jo... Důvod je prostý
Já:  Jaký?
R:  To se dozvíš až přijde ten správný čas
Já:  Dobře!

Další část bude navazovat