Co říkali?

328 13 6
                                    

Sedla jsem si na příjem a oddechla si. To mi tak chybělo. Myslela jsem si,  že aspoň to těhotenství bude v klidu bez nějakých komplikací.
Uviděla jsem Romana jak jde zamyšlený na lékařák.
Já:  Romane!
Zavolala jsem na něj
R:  Ano,  zlato
Já:  V bufetu na tebe čekají nějací lidé
R:  Aha a o co jde?
Já:  Vím to,  ale chci aby ti to řekli sami
R:  Dobře
Odešel
Natáhla jsem si nohy na vedlejší židli.
M:  Dobře děláš
Já:  Já vím,  poslouchám lékaře
M:  Poprvé v životě
Já:  Taky jsem poprvé v životě zodpovědná za někoho jiného
M:  Zůstaň takhle a uvolni se
Já: Proč?
M:  Chci si tě kontrolovat když už jsem tvoje soukromá bába
Já:  Fajn
Prohmatala mi břicho.
M:  Mám takový pocit,  že už je otočená hlavičkou dolů
Já:  Asi jo,  kope mě do žeber
M:  Tak ještě měsíc a pak už tam bude mít málo místa a nebude tolik kopat
Já:  To doufám a díky
M:  Nemáš za co,  hrozně mě to baví a ty jsi hrozně skvělá ženská a ráda ti vyhovím
Já:  Tak to mě zahřálo u srdce a nevím čím jsem si to zasloužila
M:  Už kvůli Romanovi,  změnila jsi mu život k lepšímu
Já: Nojo... Už nic neříkej jinak se rozbrečím
Viděla jsem Romana jak se vrací a vydala jsem se k němu
Já:  Tak co říkali?
Díval se jakoby nevnímal
R:  Víš o co jde ne?
Já:  Jo vím
R:  No já... já jsem to vzal
Já:  Fakt?
R:  Jo nezlobíš se?
Já:  Ne jsi svéprávný můžeš si rozhodovat sám za sebe
R:  Jsi úžasná... ale já to nedělal kvůli sobě,  ale kvůli vám
Chytil mě za bok a bříško.
Já: Ale... Nechtěl si s tím mít nic společného
R:  Já vím,  ale něco to vynese a já se o vás chci postarat,  pořádně vás zabezpečit,  z platu lékaře vás 100% nezabezpečím a rychleji bychom splatili hypotéku
Já: To si nemusel, nejak bychom žili tak malý plat zase nemáme
R:  Prostě jsem to vzal a hotovo ano?
Já:  Dobře,  miláčku
Vzal mě za ruku,  popošli jsme na příjem sednout si.
Posadil si mě na klín.
Já: Jsem těžká co?
R: Ani ne
Hladil mi bříško a šeptal do ucha.
R:  Miluju tě, nejvíc na světě a jsi úžasná a silná ženská
Já: Ale,  ale...
Smála jsem se dávali jsme si hromadu malých pusinek.
Pak jsem si všimla jak kousek od nás stojí holky a usmívají se
Upozornila jsem Romana.
R:  Tak to abych si vzal nějaký případ
Já:  Půjdu s tebou teda jestli mě u toho chceš?
R:  Jasně,  že jo
Dlouho jsme spolu na případu nedělali,  ale ono je to asi dobře

Roman & jáKde žijí příběhy. Začni objevovat