Roman & já

Chřipka

Po tom co Roman ví,  že čekáme dítě,  obskakuje mě jako nemocnou.
Sice chci a mám být opatrná jako každá těhotná,  ale pracovat chci taky a to to fakt nevím jak to udělám.
Jedno ráno mě vzbudila vůně palačinek.
Sedla jsem si a pozorovala ho jak se jí snaží obrátit ve vzduchu.
Vybuchla jsem smíchy.
R:  Dobré ráno
Vypnul plotnu,  palačinky dal na stůl a přišel ke mně
Já:  Dobré ráno,  palačinkový machře
Sundala jsem ze sebe deku,  stoupla si a dali si pusu.
Držel mě za boky a dívali jsme se do očí.
R:  Co malý?
Já:  Je mi sice blbě,  ale jde to
Sehnul se a dal ucho na břicho přitom mě pořád držel za boky
R:  Slyšíš drobku noc nezlob,  mamince není dobře
Po snídani jsme vyrazili do práce a asi 5 jsem si pšíkla. Chudák mrňousek teď to s ním otřásá a nemůže se vůbec bránit.
Na lékářaku jsme si dali pusu a zamířili jsme zpět na urgent.
Bylo tam hrozně moc lidí a mě bylo jasný,  že to budu muset řešit.
Já:  Co se tady děje?
M:  Chřipková epidemie
V tu chvíli mi došlo,  že to mám taky. Nevěděla jsem, co mám dělat.
Mám hrozný strach o miminko,  aby se mu nic nestalo nebo tak
M:  Nataly? 
Já:  Ehm... Jo
Opřela jsem se o pult a zhluboka se nadechla.
Já:  Takže poslouchejte... Ti kdo nemají akutní stav jděte ke svému praktickému lékaři. Tohle je urgentní příjem a ne čekárna u lékaře. Blokujete to tady opravdu vážným případům. Děkuju
Sedla jsem si a zhluboka uddechovala.
M:  Dobrá práce,  většina odešla... Natalyo jsi ok?
Já:  Hele úplně tak ne
M:  Tak co je?
Já:  Tobě to řeknu protože jsi porodní asistentka,  ale nikomu to neříkej prosím
M:  Jasný
Já:  Jsem v tom
M:  Fakt?  To je skvělý ne?
Já:  Jo je,  jen já mám hrozný strach o toho drobka
M:  Neboj jseš mladá a všechno bude určitě v pohodě,  ví to Roman?
Já:  Jo ví,  měl obrovskou radost
M:  No vidíš
Já:  No jenže já mám asi chřipku a...
M:  Neboj prckovi to neublíží a v kolikátém jsi?
Já:  Zítra 12, jdu na kontrolu
M:  No vidíš,  půjde s tebou Roman?
Já:  Myslím si,  že jo
M:  Kdyby něco řekni mi a můžeš si jít odpočinout na lékařák
Já:  Fajn,  díky...
Po chvíli přišel Roman
R:  Lásko,  nejdeš se mnou na něco dobrýho do bufetu?
Já:  Ráda
Vzali jsme se za ruce.
Rů:  Nesnáším milostné projevy na veřejnosti
Natáhla jsem se a dala Romanovi pusu.
Hodila naštvaný ksicht.
Já:  Ježíš promiň teď to budeš mít taky
R:  Co?
Já:  Chřipku
R:  Ty máš chřipku a jsi v práci?
Já:  Jo jsem v pohodě
R:  A co... No?
Já:  Má se skvěle,  cítím křundaní takže je v pohodě
Sedla jsem si
R:  Co si dáš?
Já:  Bylinkový čas a třeba čokoládu
R:  Dobře
Zachvíli přišel.
R:  Prosím
Já:  Děkuju moc
R:  Není za co,  a co malý?
Já:  Teď mi už není blbě od žaludku,  ale je mi blbě z chřipky
R:  Kdyžtak můžeš jít domů
Já:  Řekla jsem to Mery,  ona to nikomu neřekne a věřím jí je to přeci jen porodní asistentka
R:  Tak dobře
Já:  Jo a mrňous se má skvěle
R:  Nataly měla bysi zvolnit
Já:  Neboj cítím se skvěle ( úžasně,  nikdy jsem se líp necítila)
Sedl si vedl mě a nenápadně dal ruku na břicho.
Já:  Nic neucitíš max. to jak dýchám
R:  Ale,  ale...
Políbil mě
D:  Nerad ruším,  ale potřebuju vás u případu
Roman se na mě podíval jestli to zvládnu
Já:  Dobře,  jdeme
R:  Jo jasně
Chytli jsme se za ruku,  pošeptal mi do ucha.
R:  Ty nejsi normální
Já:  Já vím,  ale s tím sis mě vzal
V umývarně.
Já:  Tak o co vlastně půjde?
D:  krvácení do dutiny břišní nejspíše rozmašírovaná ledvina,  kterou se pokusíme zachránit
R:  A jak se mu to stalo?
D:  Motorkář
Já:  A jeje,  jdeme na to!
D:  Jo jasně
Pak David řekl Romanovi a myslel si, že to neslyším
D:  Víš,  že máš za ženu workoholičku?
R:  Jo vím
Já:  Budete se ještě dlouho vykecávat?
R:  Už jdeme
Při operaci mi bylo hrozný vedro a dělalo se mi mdlo,  modlila jsem se aby to tam se mnou neseklo.
Povedlo se. Operace i to,  že to se mnou neseklo.
Hned když jsme vešli ze sálu jsem opláchla a zhluboka se nadechla.
D:  Jsi ok?
Já:  V rámci možností jo
R:  Ne fakt je ti dobře?
Já:  Není
Konečně jsem řekla něco pravdivě.
Obejmula jsem ho.
R:  Vezmeme tě na lůžko jo?
Já:  Dobře
Chytil mě za bok a pomohl mi na lůžko.
Já:  Prosím Mery
R:  Jo,  jasný
M:  Ano?
Rozhrnul se závěs
Já:  Mohla bysi mi prosím udělat UZ a ozvy,  budu klidnější
M:  Jo jasně,  ale pojď na box,  zvladneš to?
Já:  Jo zvládnu
Roman seděl na příjmu
Já:  Jdeme na box na UZ,  chceš jít s náma?
R:  jo jasně
Lehla jsem si tam a Mery mi začala dělat UZ
Já:  Je malý v pohodě?
M:  Jo je,  ještě něco
Pustila tlukot jeho srdce.
Já už jsem to slyšela,  ale Roman ne. Uviděla jsem,  jak se mu lesknou oči.
M:  Jo je v nejlepším pořádku,  ale ty moc nejsi
Já: Já vím
Vzala teploměr a pípla.
M:  38,5
R:  Musíš jít domů,  teď už to nemá cenu
M:  Dokud nebudeš mít normální teplotu tak bysi radši neměla pracovat,  kvůli sobě i prckovi
Já:  Dobře,  máš hodinu tak běž na lékařák
R:  Půjdu s ní
M:  Dobře
Já:  To,  ale nemusíš?
R:  Nemusím,  ale chci si vás pohlídat
Pomohl mi vstát a spolu jsme došli na lékařák.
Ležela jsem mu na nohách a přemýšlela opět nad podstatou toho mého aktuálního stavu. Přijde mi to nefér,  některý ženský říkají,  že pomalu nevěděli,  že jsou těhotný dokud jim nezačalo růst břicho a já tak vytížená žena mám od začátku těhotenství jako jenu velkou fyzickou a emocionální houpačku.
Trošku se bojím když je to takhle na začátku jak to bude ke konci. V práci budu klidně do doby než začnu rodit,  mně je to jedno hlavně aby to bylo prckovi jedno.