Roman & já

Novináři

Malá celou noc plakala tak jsme se moc nevyspala a to jdu na denní a pak další den brzo ráno jedu do Prahy. Změřila jsem teplotu, ale nic. Prostě jen tak. Asi se jí stýská po tatínkovi. Je zvyklá, že když nepotřebuje nekrmit vstává k ní on. Vlastně není tu sama komu tak moc chybí. Je toho na mě fakt moc. Nevím jak to ty matky samoživitelky dělají: chodit do práce, starat se o dítě a tak. Prostě já to nezvládám 2 týdny a už se hroutím. Aspoň jsem si tím dokázala, že ho fakt potřebuju. Malá zabrala asi ve tři a to jsem pak spala asi dvě hodiny. Plíživým krokem jsem došla do kuchyně, kde jsem si udělala kafe a zavolala tátovi jestli nemůže přijít sem, že jsem úplně mrtvá. Kopla jsem do sebe kafe a ibalgin a vyrazila do práce. Nestihla jsem se ani namalovat.
Když jsem dorazila, Mery na mě upřela zrak.
Já: Hlásím se do služby
M: Jj, ty tady vypadáš, kdybych tě neznala tak si myslím, že jsi byla pařit
Já: Malá celou noc až do 3 řvala asi jí chybí táta
M: Zvládneš to?
Já: Jojo
M: Jojo a hledali tě tady novináři
Já: Co kdy?
M: No před chvilkou
Já: V 6 ráno?
M: Jsou v bufetu
Já: Fajn
Převlékla jsem se a šla jsem tam.
Já: Hledali jste mě?
Oni: Ano
Já: O co jde?
Oni: Co říkáte na udílení profesůry vašemu muži?
Já: Je to skvělý, ale není jediný s tímto titulem
Oni: Budete se stěhovat do Prahy?
Já: Nechystáme se tam a teď mě omluvte mám práci
Mery už mě volala na přijem.
Přebrala jsem si pacienta. Pak jsem šla sepsat zprávu na lékařák.
Přišla Mery.
M: Hele jsou tady pořád ti novináři
Já: Pošli je pryč už se mnou mluvili
M: Dobře
Pak jsme se domluvily, že přijde v 8, protože mě jede vlak v 9 abych měla dost času tam dojít. Když jsem přišla malá už spala a táta taky. Trochu jsem do něj drcla.
Já: Tati, vstávej můžeš jít domů
Tá: A kdo ti bude hlídat?
Já: Mery
Tá: To je ta co malou rodila?
Já: Jj
Tá: Dobře... Ahoj
Políbil mě na tvář.
Neměla jsem co dělat tak jsem se hrabala ve skříni a hledala co si na tak prestižní příležitost vezmu. Narazila jsem legendární šaty jak jsem v nich byla na Lékaři roku a fakt nevím kam se mi poděli ty prsa asi jsem úplně vycuclá.
Když jsem sáhla hloub do skříně našla jsem úplně nový šaty, které jsem neměla snad nikdy na sobě a tak jsem se rozhodla, že si je vezmu. Hodila jsem je do kufříku spolu s dalšími věcmi. Zadívala jsem se na malou, která spokojeně oddechovala a pohladila jsem jí po tvářičce. Bože, ona je tak krásná! Je úžasná a vůbec nevím jak jsem mohla mít pochybnosti jestli chci děti. Vždyť to je krásný. Mám láskyplné fungující manželství a krásnou úžasnou dceru, to co jsem si vlastně vždy podvědomě přála.
Lehla jsem si a hned zalomila.
Vzbudila jsem se v půl 7.
Nakojila jsem malou, dala jí pod hrazdičku a šla jsem provést ranní rutinu. Když jsem vše dodělala, odstříkala jsem nějaké mléko do mrazáku. V 8 přišla Mery.
M: Tak kde máš toho andílka?
Ukázala jsem na kolébku.
M: Ta je tak úžasná a jak je neuvěřitelně hodná, takhle hodný dítě jsem ještě v životě neviděla
Já: Teď to před tebou předstírá, umí být dost aktivní a vyžaduje pozornost
M: Tak to se nemůžeme divit když maminka pořád něco dělala v těhotenství viď?!
Vzala si jí do náručí a malá se na ní začala hned smát.
M: Kdy se vrátíš?
Já: Netuším, dám ti vědět, ale asi zítra ráno, jdeme na noční ne?
M: Jojo
Hned jsem napsala tátovi, že půjdu na noční a že mu malou přivezu.
Dala jsem malé pusinku. Ještě nikdy jsem od ní nebyla dýl než pár hodin.
Já: Pa broučku, jo a kdyby se cokoliv dělo volej
M: Neboj mi to zvládneme viď Nelly?
Malá se začala smát
M: Vidíš?
Já: Dobře ahoj
Popadla jsem kufřík a vydala jsem se na nádraží. Dorazila jsem tam asi ve třičtvrtě na 9 a v hloubi duše doufala, že nebude mít spoždení abych nemusela moc dlouho čekat. Naštěstí neměl. Když jsem našla volné kupé. Volal Roman.
R: Ahoj, sedíš ve vlaku?
Já: Jo neboj, to snad ještě zvládnu
R: Dobře a co malá?
Já: Hlídá Mery, obě jsou vysmáté takže asi fajn
R: Budu na tebe čekat na nádraží jo?
Já: Dobře
R: pA musím
Já: Pa
Začetla jsem do knihy a naštěstí ne tak moc. Na chvilku jsem usnula, ale naštěstí jsem se vzbudila před Prahou.
Když jsme zastavili, vzala jsem kufr a vyskočila jsem z vlaku a hledala v davu lidí mojí rozhlednu. Ale hledat ho bylo jako hledat jehlu v kupce sena, i když teda velkou jehlu.
Bude tam? Nebo se něco co stalo? Popř. Co?