Roman & já

Jsi naivní!

Je mi hrozně blbě. Nemůžu otevřít oči. Počkat!  Vždyť já je mám otevřené. Kolem je tma a já sedím v nějaké dodávce. Nemůžou pohnout nohama ani rukama. Nešlo mi do hlavy,  že by Zoja. Jsem fakt blbá,  Roman kvůli mě zase trpí. Měla jsem podezření,  ale nedokázala jsem to udělat dřív než se něco stalo.
Prudce jsme zastavili až jsem se praštila do hlavy. Rozrazily se dveře a vyšel nějaký chlap.
Hodil mě přes Rameno,  chci křičet, ale nejde to,  protože mám v puse nějaký hadr.
Bušim mu do zad, ale ještě víc mě přimáčkl. Šel po nějakých schodech a pak mě hodil do sklepa. Byla tam na zemi jen slabá deka. Sedím v rohu a celá se klepu. Asi 4 hodiny se nic nedělo. Pak se na mě rozsvítilo ostré světlo.
Uviděla jsem obrys ženské postavy.
Z:  Dobré ráno!!
Já: To se mi snad jen zdá!
Z:  Nezdá!  Jsi fakt naivní!
Já:  Zojo já myslela,  že...
Z:  Když jsem tě uviděla na letišti, když ses mi představila došlo mi,  že se k výzkumu mužeme dostat přes tebe
Já:  Proč já?
Z:  Tehdy se ke mně Roman málem vrátil,  ale řekl,  že miluje tebe s hloubi duše jsem tě začala nenávidět
Já:  A k čemu ti to je já jsem ti věřila!
Z:  Chci Romanův výzkum a přes jeho lásku ho dostanu
Já:  Ty ho chceš vydírat?
Z:  Ne... My ho chceme vydírat,  když to nejde po dobrým půjde to po zlým.
Mezitím se rozjíždela pátrací akce.
R:  Tak co dál?
O:  Pátrání dál pokračuje
M:  Romane nechceš jít domů?
R:  Ne to nejde,  asi bych se zbláznil,  potřebuju případ
M:  Dobře
Sť:  Muž 30 let pád z kola,  při vědomí,  mnohočetné fraktury,  podezření na frakturu žeber
R:  Beru
D:  Jdu a tebou
M:  Dobře box3
Na boxu
R:  Tak jak se vám to stalo?
Muž:  Nějaký šílenec s dodávkou jel hrozbě rychle a mě ta tlaková vlna smetla
R:  Jakou barvu měla ta dodávka?
Muž:  Myslím bílou
D:  No to bylo mohla být ono
R:  Jakým jel směrem?
Muž:  Na Prahu
D:  Jdu to říct Ondrovi