Kde jsi?

248 10 5
                                    

Rozhlížela jsem se po nádraží plném lidí,  ale Roman nikde. Sedla jsem si trochu stranou na lavičku a vzala do ruky mobil. Vyhledala jsem jeho kontakt a napsala; Kde jsi?
Nebyla jsem naštvaná,  je mi jasný,  že jsou v Praze zácpy a tak. Seděla jsem a nervózně kmitala nohama. 2 týdny jsme se neviděli,  nevím jakou budu mít reakci. Zapípal mi mobil: R:  Pořádně se rozhlédni,  lásko
Stoupla jsem si.
Lidé nastoupili do vlaku a cesta se uvolnila. Spatřila jsem Romana jak stojí a kouká na mě jak se tam jako debil motám. Kufr jsem nechala kufrem a rozběhla jsem se o němu. On taky. Okamžitě jsme si padli do náručí. Rozbrečela jsem se. Dlouho jsme se objímali a tekly mi slzy. Když jsem se uklidnila,  políbili jsme se.
Já: Tak moc si mi chyběl!
R:  Ty mě taky,  teda vy
Pořád jsme se objímali,  všichni okolo na nás koukali jako kdyby si mysleli,  že jsme se neviděli tak půl roku.
Po dalším polibku jsem si došla pro kufr. Chytili jsme se za ruce a procházeli jsme halu. Připadala jsem si najednou tak celá. Předtím mě byla jen půlka a teď jsem úplná a jsem najednou tak šťastná.
R:  Promiň,  byla zácpa a pak jsem tě nemohl najít
Já:  Nemáš za co se omlouvat! Vůbec to neřeš
R:  Jaká byla cesta?
Já: Normální vlak no a co pane profesore?
R:  No dneska mi večer předají diplom,  ale jo je to skvělý pocit,  ale mám výčitky
Já: Jaký prosimtě?
R:  Že mám 3 práce a nemám na vás vůbec žádný čas,  na to být s tebou a Nellynkou
Já:  To vůbec neměj,  já jsem taky posledních 14 dní v práci 12 h a mám někdy pocit,  že jsem špatná matka
R: Ty v žádném případě!  Jsi ta nejlepší,  jen máš ráda svojí práci a nechceš o ní přijít
Já:  Děkuju
R:  A kdo hlídá?
Já:  Když jsme v práci tak táta,  ale teď Mery
R:  Dobře a co máma?
Já:  No od toho průseru jak jsem kvůli ní měla ty poslíčky tak se neozvala,  což je něco přes půl roku o Darje taky nevím
R:  Vůbec si tím netrap hlavu,  hlavně,  že jsme šťastný my a když nemá o první vnučku zájem ať si trhne ne?
Já:  No máš pravdu
R: a co kdybychom zašli na oběd?
Já:  Dobře,  ale mohli bychom se někde ještě chvíli courat ne?
R:  Dobře
Vzal ní kufr a chodili jsme se po Praze. Pak jsme nasedli...
Co spolu podnikneme v Praze?

Roman & jáKde žijí příběhy. Začni objevovat