Roman & já

Závěť

Potom co jsem se převlékla jsem šla zpět do kuchyně. Máma už tam nebyla.
Já:  Kde je?
Dě:  Nevím
Já:  Tak mi ukaž tu závěť
Podal mi to
Dě:  Odkázala ti vilu v ČR
Já:  Počkej tu rodičů?
Dě:  Jo kupovali jsme jí my,  abyste se měli kam přestěhovat
Já:  Jaktože mi to někdo neřekl?
Dě:  Věděla to jenom máma a ta pochybuji,  že ti někdy něco důležitého řeklařekla
Já:  Takže je moje?
Dě:  Jo
Já:  A jakou tak cca. Hodnotu ne že by na tom...
Dě: 20,5 milionu
Málem jsem vyprskla to kafe
Já:  Co?
Dě:  Je to tak no
Já:  Tyjo... Ale stejně to nemůžu prodat, protože tam bydlí táta
Dě:  To je od tebe hezký...
Já:  Vím
Má:  Jsem zpět
Ozvalo se z předsíně
Já:  Jaktože jsem nevěděla,  že ta vila není vaše?
Má:  Jaktože to víš?
Já:  Protože je teď moje, babička mi ji odkázala
Má:  Že zrovna tobě, a ne mne
?
Já:  Já jsem se o ne starala dokud jsem nemusela utéct
Má:  To já byla vzorova dcera narozdíl od tebe
Já:  Jo vzorová... Uděláš si v 17 dítě a necháš ho tady
Dě:  Tak to není pravda... Za 1 souhlasim s Nataly a za 2. Jsi stejne mizerna dcera jakosi babička a matka
Po dlouhé hádce jsem si kopii závěti schovala na dno kufru a šla volat Romanovi.
R:  Ahoj
Když jsem ho slyšela málem jsem se rozbrečela
Já:  Ahoj,  jak se tam máte?
R:  Jo dobrý... Pozítří až prilitas tak mám službu tak přijdes ne?
Já:  Určitě
R:  A co ty?
Já:  No zase jsem se chytla z matkou a víš co?
R:  Ne?
Já:  Ta vila v který bydlí táta je moje... Byla dědy a babičky a babi mi jí odkázala
R:  Stejně ji nebudeme prodávat když tam bydlí táta
Já: Tojo... Ale víš jakou má hodnotu?
R:  To fakt nevím
Já:  20,5M
R:  Ne?
Já: Jo jo
R:  Tak to je hustý
Já:  Žejo,
R:  A jak ti to letí zpět? Jako kudy
Já:  Přestupuju ve Varšavě
R: Dobře Papa
Já:  Pa a o tom domu tátovi zatím neříkej a pizdravuj malou a tátu
R:  Joo pa
Zavěsil
Jak proběhne zbytek pobytu v Rusku?