Roman & já

Nevím

Když jsem skončili byla jsem si najednou vším nejistá. Co když jsem s tím IKEMem neudělala dobře? Budu mít na Nelly a na Romana dost času? Budu zvládat druhý dítě? Chci ho vůbec?
Roman v tu ránu usnul takže nemělo smysl něco probírat a navíc to na něj nechci vybalit tady na dovolené.

In the dark, i see your smile.

Ráno jsem vstala brzo a šla se proběhnout. Běžela jsem okolo hotelu a zrovna vycházelo Slunce, nikde nebyl tak hezky vidět jako tady. Jsem tak ráda, že tady máme pokoj od veškeré agendy i pacošů, kteří si vymýšlejí a neposlouchají, ale těch jsem se zbavila když jsem se stala dobrou lékařkou takže teď dostávám sice hodně pacienty, ale jsou hodní, protože jsou v bezvědomí.
Běžela podél pobřeží, písek mi lítal od nohou do tenisek, ve sluchátkách nějaký mix energy music. Pak jsem vyběhla nahoru na útes. Sedla jsem si na okraj a dívala se na moře. Po nějaké půlhodině meditace jsem se vydala zpět na hotel. Projela jsem kartou a vstoupila dovnitř. Roman nikde. V tu chvíli mě napadlo, že jsem nijak Romanovi neřekla, že jdu běhat. Vyběhla jsem z pokoje a šla jsem jsem se zeptat na recepci jestli neviděli vysokého vousateho chlapa. Řekla, že říkal, že kdybych přišla tak je na útesu.
To jsme se museli minout k*rva těsně. Doběhla jsem na útes sice je to to dost daleko, ale jelikož jsem rozběhaná trvalo mi to tak 15 min. Doufala jsem, že se zase nemineme.
Seděl u kraje, nohy měl v turku a podle všechno velmi hluboce přemýšlel.
Přišla jsem potichu vedle a sedla jsem si stejně. Po očku jsem ho sledovala.
R: Co ty tady?
Ani se na mě nepodívala jen se suše zeptal.
Já: Hledala jsem tě a recepční mi řekla že jsi tady
R: Mně řekla, že si asi šla běhat podle oblečení
Já: Jo šla no... Nad čím přemýšlíš?
R: Nad vším...hele neměli bychom zvolnit v práci?
Já: To mi říkáš teď když jsem vzala ten IKEM?
R: Ne jen až tady je na to čas... Hele pomalu pět let jsme permanentně v práci... Většinu našeho vztahu jsme strávili v práci, domů se vracíme jen kvůli Nelly jinak bychom bychom byli v práci 24/7, možná bys byla na plný úvazek jak na IKEMu i na urgentu, já bych na UK jezdil častěji a v práci bych si bral směny i když by někdo vypadl
Já: Ale možná ani kdyby není, to co sis udělal to máš dítě si chtěl!
R: Ty si to nepochopila... Jen říkám, že bychom měli míň pracovat
Já: Jo jsem workoholik ty taky... To je jako kdyby si řekl narkomanovi neměl bysi fetovat... Je to sice hezký, že to myslíš dobře, ale k ničemu to nevede
R: Chápu, jen se bojím aby naše děti nevyrůstali jako dříví v lese
Já: Děláme co můžeme abychom s ní byli v rámci našich pracovních možností co nejvíc a ty to víš! Praktikujeme úplně opačnou výchovu než byla použita na nás... Tak mě napadá když takhle mluvíš jestli chceš vůbec to druhý?
R: Samozřejmě, že chci! A moc! Jde o to jestli ty chceš!
Já: Jo... Nebo nevím... Nelly jsem chtěla vlastně hlavne tobě, protože jsem věděla, že dítě moc chceš... Ale to neznamená, že ji nemám ráda, miluju jí a je to nejlepší co mě v životě potkalo
R: Ty nevíš jestli chceš dítě po dvou měsících co nebereš prášky?
Já: Po třech... Jo nevím jestli není brzo!
Rozběhla jsem zpět. Rozběhl se za mnou
R: Není na to trochu pozdě?
Já: Nevím... Vlastně nevím nic!