Roman & já

Druhé dítě

Ty jsi jako já a
já jsem jako ty
ze stejný planety.
Tak moc jsem přemýšlela nad IKEMem,  že jsem zapomněla na Rusko. Bojím se. Je mi líto,  že umřela žena,  která se o mně starala 13 let. Nevím jestli tam jet,  ale vím,  že tam pojedu sama. Bude to i jistá zkouška pro Romana jestli to s malou sám vydrží. Asi se mnou pojede táta aby byl můj drahý v klidu.  Aby toho nebylo málo tak se do toho začali motat myšlenky na druhé dítě. To mě asi i logicky přešlo,  protože chci asi ještě dělat nějakou kariéru  a to jde líp s jedním než se se dvěma dětmi.
Roman přijede za týden a mám pocit,  že to uteklo hrozně rychle. To je asi tím,  že chodím do práce,  předtím jsem dřepěla doma a utápěla se v samotě a žalu z odloučení. Je neuvěřitelný jak se člověk posune za několik měsíců.
Jediný důvod proč se vracím jsi ty,
vracíš mě zpátky do reality.
Jediný důvod proč se vracím, jsme my,
taháš mě zpátky k zemi.
Jeden den jsme si volali
R:  Víš musím ti něco říct?
Já:  No tak mluv
R:  Zdržím se tam týden
Já:  Co vždyť malá má za týden narozeniny!!! To se nemůžeš vrátit?
R:  Ne fakt ne,  dáš jí za mě pusu a oslavíme to až se vrátím
Já:  Co jí jednou řekněme až se bude ptát co jí dal táta na její první narozeniny:  Nedal ti nic,  protože nebyl doma?!
R: Tak to tak neber
Já:  Kdyby si chtěl tak můžeš přijet,  ale evidentně ti na nás vůbec nezáleží
R:  Myslel jsme,  že to vezmeš v pohodě?!
Já:  Vzala bych,  kdyby šlo o mně ne o naší dceru!
R:  Uklidni se prosím!
Já:  Možná...
Típla jsem to.
Nevím co to do mě vjelo,  ale asi jsem to přepískla.
Jak se jim to podaří vyřešit?