Roman & já

Útok

Čas v Rusku se krátil rychle, protože jsem byla ještě u druhých prarodičů. Ty mi řekli,  že to od mami čekali,  že udělá na tátu nějakou botu. Taky jsem jim povídala o Nelly a Romanovi. Říkali,  že jsou rádi,  že jsem šťastná.
Dneska večer odlétám a už se na zbytek moji rodiny moc těším. Já tu Nelly tak bezmezně miluju,  že to ani nejde vyjádřit slovy. Romana samozřejmě taky,  ale to je něco jiného. Partnerská a mateřská láska se nedá absolutně porovnávat.
Když jsem se ptala mámy, kde má Darju,  řekla,  že ji nechala v ČR. Že už je velká. Je ji sice necelých 17, ale pořád je to dítě a navíc je krajně nezodpovědná. To je celá máma.
Volala jsem si s tátou
Tá:  Ahoj
Já:  Ahoj tak jak se tam máte?
Tá:  Dobře hele... Svítí sluníčko,  Roman šel do práce na 24 h,  malá běhá po zahradě a honí motýli a vzteká se,  že jí to nejde... Tak zrovna teď trhá pampelišky u plotu
Já:  Tak to je dobře... A víš co řekl děda mámě?
Tá:  Ne?
Já:  Že je stejně mizerna dcera jako matka a babička
Tá:  Nekecej  fakt?
Já:  Jo😂
Tá:  Tak se měj a uvidíme se zítra
Já:  Jo ahoj
Zabalila jsem si kufr a za společnosti dědy jsem se vydala na letiště.
Já:  Tak o tom přemýšlej a nebo třeba přijeď jen na návštěvu nachvíli aby si viděl pravnučku a Romana
Dě:  To budu muset přijet určitě
Já:  Pa
Políbila jsem ho na tvář a vydala jsem směr odbavovací pás.
Po přistání ve Varšavě jsem se usadila na druhý konec letištní haly dál od hlavního hloučku lidí, mám tu čekat ještě 2 hodiny.
Najednou se ozvala řacha
(...)
Mezitím u Romana
Na příjem přiběhl Jirka
B:  Romane přes co letěla Natalya?
R:  Přes Varšavu proč?
B:  Do prdele,  koukni se na internet na hlavní zprávy
Po chvíli hledání
R:  Teroristický útok na letiště ve Varšavě,  100 cestujících zahynulo okamžitě. Mezi nimi byli i dva cestující z ČR a jeden ze Slovenska
R:  Doprdele,  kurva, kurva, jsem takový debil!!!
B:  Nemohl jsi to čekat! A Nataly  je určitě naživu někde schovaná
R:  A co když ne?
Jak je na tom Nataly?