Odjezd

357 11 9
                                    

Každá minuta na pokoji ubíhá hrozně pomalu. Vůbec jsem se nezmínila,  že hodnotím atestační práce studentů Mediny.
Takže jsem si vzala zvýrazňovačku a opravovala.
Tak nějak čekám kdy mi třeba praskne voda nebo tak prostě je to hrozně dlouhé a už bych šla rodit nebo tak prostě aby se už něco dělo.
Hrozně mě to tady nebaví. Samozřejmě,  že za mnou chodí Mer a Roman,  ale stejně
Jednou takhle přišla Mery.
M:  Tak maminko,  vyšetřím tě
Já:  Dobře
M:  Nejsi otevřená,  ale máš tvrdý břicho
Já:  No to tak mám přes měsíc, ale ty jako myslíš,  že už?
M:  No máš týden do termínu, tak myslím,  že jo
Já: Takže kdy to bude
M:  tak několik dní
Já:  Fajn
R:  Ahoj,  lásko,  Mery
Vtrhl do dveří.
Já: Ahoj
Dali jsme si pusu.
R:  Tak co malá?
M:  Připravuje se na svět
R:  Cože?  Už?
Já:  Ne jen víme,  že to přijde nejpozději do týdne
R:  Aha... Nemusím zítra odjíždět jestli nechceš?
Já: To je v pohodě,  jeď
R:  Je to jen tiskovka,  nemusím jet
Já:  Prostě jeď,  že jo Mery?
M: Nojo... Zítra to s největší pravděpodobností nepřijde
R:  Dobře,  pojedu už dneska v noci,  zítra v 8 mám tiskovku,  pak nějakou přednášku a kolem 5 odpoledne bych měl přijet
Já:  Dobře
Bylo asi 7 večer
R:  Tak pa lásko a zítra večer za váma přijdu
Já:  Pa
Mery mě pak ještě vyšetřila a já se ponořila do čtení další atestační práce.
Usnula jsem asi v 10 a netušila jsem kolik se toho stane zítra.
1.Co se stane?




Roman & jáKde žijí příběhy. Začni objevovat