Roman & já

Jak jsi jen mohla

Já:  Miluju tě
R:  Já tebe taky a teď už běž
Plácl mě přes zadek a já se vydala k pásu. V letadle jsem se usadila a  asi po půl hodině usnula.
Přiletěla jsem někdy po půlnoci kolem 1 a čekal na mě děda (táta mámy,  ten kterému zemřela manželka moje babička)
Utíkala jsem mu do náručí
Dě:  Nataly!  Tak jsi mi chyběla!
Já:  Ty mě taky a promiň,  že jsem před 10 lety odjela,  ale já musela
Dě:  Já vím a jak se ti daří prý sis vzala nějakého doktora a je to debil
Já:  Máma že jo?
Dě:  Jo
Já:  Mám manžela jednoho z nejlepších neurochirurgu u nás a je to obrovská hvězda
Dě:  Tak to že dobře a jak dlouho spolu jste?
Já:  5 let a 4 roky manželé
Dě:  A co děti?
Já: Máš pravnučku,  jmenuje se Nelly Natalya a je jí něco přes rok,  je krásná a je celá Roman
Dě:  Tak to jsem rád
Já:  Hele nechceš se přestěhovat do ČR?
Dě:  Já nevím kde bych tam byl
Já:  Můžeš být u táty,  má teď volnou vilu,  bydlí tam sám když se teď s mámou rozvedli
Všechno jsme si řekli  to,  že není Darja tátova,  o práci,  o babičce
Hned jak jsme přijeli k nim,  jsem usnula ve svém starém pokoji. V pokoji kde jsem žila zhruba 10 let. Povlečení voní pořád stejně. Na zdi visí krucifix a gobelín snad z jednoho z predešlých století.
Ráno mě vzbudila vůně silného černého kafe,  které každé ráno pijeme s Romanem.
Došla jsem do kuchyně.
A tam máma.
Zatajil se mi dech a já nevěděla co říct dřív
Já:  Ahoj mami
Pronesla jsem s celkem ironickým podtónem
Máma se otočila a vytřeštila na mě pohled
Má:  Ahoj co ty tady?
Já: Přijela jsem si to sem za dědou dořešit a co se tak najednou zajímáš?
Má:  Prosím?
Já:  Neozvala ses 16 měsíců,  všude jen roznášíš,  že mě Roman  odtáhl od rodiny,  ale to není pravda on mi dal rodinu... Máš krásnou vnučku,  ještě si ji neviděla proč? Proč ji nechceš vidět?
Má: To je ale pravda... A to druhý nevím prostě nemám důvod proč o ní jevit zájem
Já:  Jak si jen mohla něco takového říct? První vnouče, Nellynka má jen milionového dědu,  který hlídá ostošest a užívá si to,  co se mnou ztratil,  ale tebe to netrápí ty jsi největší sobec co jsem kdy viděla
Má:  Jak si tohle můžeš dovolit?
Já: A jak ty sis mohla dovolit nechat tady miminko a odjet si na 10 let někam doprdele a nechat ho tady na pospas osudu,  já si neumím představit,  že bych teď Nelly někde nechala,  jak sis mohla dovolit takhle nadávat na tátu, který jako jediný jevil o mně zájem,  jak sis mohla dovolit neříct mu,  že Darja není jeho hned? Mohl se  s tebou včas rozvést a neztrácet čas
Dě:  Darja není Alexejova?
Já:  Ne
Má:  Není neřekla jsem mu to z milosrdnosti
Já:  On by si dokázal zařídit novou rodinu hned... Já fakt už nevím jak bych se ti zavděčilo... Oba s Romanem makáme každej den abychom se slušně uživili a mohli si dovolit co zrovna potřebujeme a co zrovna Nellynka potřebuje... To tebe nikdy netrápilo... Já se nebudu zbytečně rozčilovat
Praskla jsem dveřmi a šla se převléct.
Jak to půjde dál?
PS: tohle je povídka na zítra ale vídám ji už dnes