Roman & já

Stěhování

Poslední dobou se můj život točí hlavně kolem urgentu a mojí fce zástupkyně primáře. Pro ty co neví o co jde,  jde o něco mezi primářem a vrchní sestrou. Rozpis služeb, dovolený,  nový personál,  léky,  potřeby atd.  to všechno jde v podstatě přes mě. Jirka říkal,  že od doby,  co tuhle fci zastávám,  to tu lépe šlape. Úplně nevím kolik je na rok pravdy,  ale asi něco jo.
Z toho plyne,  že prací zaplňuji i většinu volného času.
Např.  Týden denní:
6-18(někdy i 20)  práce
18-20 úklid, večeře,  cvičení...
20-cca.23 práce z domova(to co jsem nestihla nebo tak)
23-5 spánek
Další den to stejný pak dva dny volno,  to jdu spát později
0-10(jo spím fakt dlouho,  protože jsem pořádně vyřízená ještě navíc k tomu to těhotenství)
10-11 snídaně
12-13 vaření oběda
13 oběd
Do 14 poobědový odpočinek
15-16 cvičení (protože teď už mi běhat fakt nejde,  ale Roman chodí běhat a do fitka)
16-17 domácí práce
17-18 čas na manžela( velmi cenné)
19 večeře
20-22 televize
23 kontrola zpráv a e-mailů od Jirky
24 spánek
A pak stejně další den a pak noční
Prostě naše životy jdou dobrovolně uvězněné na urgentu,  ale fakt tu práci miluju. Kvůli tomu jsem nemohla přemýšlet nad tim,  co běžné těhotné dělají např. cvičení pro těhotný nebo tak,  prostě já nejsem normální,  ale to asi víte takže žádná novinka.
Romana to zatím asi nenapadlo,  ale v jeho mini.  bytu prostě není místo na miminko. Já ten byt miluju,  všechno co jsme tam prožili:  Poprvé jsme se tam spolu vyspali,  znovu se dali dohromady,  připravovala jsem se tady na svatbu,  prožívám tady půlku těhotenství,  ale na miminko je tenhle být moc malý. Bude mi to trhat srdce opustit ho,  ale jinak prostě nepůjde.
Jednou jsme se šli projít a já mu to prostě musela říct
Já: Hele je tady takový menší problém
R:  Co?  Něco s Nellynkou?
Já: Ne,  je v pořádku,  ale jde o byt
R:  Aha... Je moc malý
Já:  Jo sice mi to bude trhat srdce,  ale s miminkem bychom se tam nevešli
R:  Já vím,  taky jsem na to už myslel a nebude to jednoduchý se odštěhovat
Já:  To nebude no,  nejradši bych tam zůstala
R:  To já taky
Já:  Až přijdeme kouknu se na realitku
R:  Fajn
Vzali jsme se za ruku a vraceli se domů.
Doma jsem si prohlížela různé byty,  ty přijatelné jsem vybrala a společně jsme se bavili o kladech a záporech.
Nekonec jsme vybrali a rovnou jsme té paní zavolali.
Roman zavolal Bojanovi,  že budeme potřebovat tak týden na stěhování.
Hned ten den jsem začala dávat věci do krabic.
Za dva dny bylo vyklizeno a zavolali jsme stehováky. To by jeden neřekl jak se do tak malýho bytu vejde tolik věcí.
Nakonec jsme nevybrali byt,  ale domeček. Přišlo nám to i praktičtější kvůli prckovi,  že budeme mít zahradu a klid. A zároveň ona nebude rušit sousedy když bude řvát.
Paní byla hrozně ochotná takže nám rovnou dala klíče a my se mohli nastěhovat.
Koupelna:

Obývák:

Kuchyně:

Ložnice:

Ložnici a dva další pokoje jsme ještě vymalovali,  ale zatím jsem pokoj pro malou nijak jinak nedělali.  Domluvili jsme se,  že ho uděláme až později.
Zahrada:

Jsem zvědavá jestli jí v tomhle stavu dokážeme udržovat nebo jestli budeme žít v džungli 😂😝.

Kočárek a vajíčko jsme umístili do garáže a postýlku máme ještě v krabici. Roman jí nesl taky do garáže.
Já:  Nechceš jí už postavit?
R:  Tak brzo?
Já:  Já nevím,  kdo to chtěl všechno rychle koupit
R:  Tak fajn,  já budu sestavovat a...
Já:  A já ti budu pomáhat
R:  Fakt?
Já:  Jo!  Nejsem nemocná,  ale těhotná!
R:  Dobře,  už nic neříkám
Nadešel ten čas,  kdy ho uvidím poprvé něco sestavovat.
Po vybalení všech částí z krabice nám dalo dost práce analizovat předek a zadek.
K mému překvapení je Roman celkem zručný a šlo mu to od ruku. Občas jsem mu sice poradila,  ale většinu času jsem jen držela a podávala.
Úspěšně jsem jí sestavili.
Ještě zbývá jen přebalovák,  ale ten dořešíme za chodu.
Máme vlastně připravený skoro všechno a to jsem člověk, co řeší všechno na poslední chvíli