Roman & já

Bulvár

Popojeli jsme trochu dál. Vystoupila jsem z auta a uviděla Hrad tak blízko jako nikdy.
Já:  Počkej!  My jdeme na Hrad?
R:  Jo,  pořádně si ho projdeme
Říkal z auta.
Vylezl i s malou v nositku.
Já:  Ty jí poneneš do těch schodů?
R:  No?
Já:  Tak fajn
Chytili jsme se za ruce a vycházeli jsme Zámecké schody. Malá spokojeně spinkala (jak jinak) a Roman měl docela už dost. Přeci jen má malá něco <5 kg takže se už pronese. Ale držel se statečně a střídali jsme až nahoře.
R:  Nikdy mě tolik nebolela záda jako teď
Já:  To nosítko je asi do 15 kg😂 a asi jsi už to... Starej😂😍
R:  Ale, ale dovoluji si tě upozornit,  že je ti 30
Já:  Hmm... Fajn postřeh,  ale pořád jsem mladší než ty
R:  Tak fajn
Dal mi pusu na tvář a šli jsme si procházet Hrad. Zrovna probíhala výměna stráží.
Aby tak nebyla malá pořád vyndala jsem jí a držela na ruce.
R:  Dej mi jí
Já:  Myslíš,  že to zvládneš?
R:  No,no...
Když se vyměnili šli jsme si projít obě nádvoří
Najednou nás stavila nějaká slečna.
Ona: Pane profesore,  jste to vy?
R:  Aa... Nikolo,  to je náhoda
Nik:  Tohle musí být vaše manželka?
Já:  Ano,  Natalya,  těší mě
Nik:  Hodně jsem o vás slyšela,  samozřejmě jen v dobrém
Já:  Počkejte já jsem opravovala vaší práci!
Nik:  Ano,  co na to říkáte?
Já:  Zajímavá práce,  jen tak dál
Nik:  Tak to děkuju,  a tahle kouzelná holčička je vaše dcera Nelly že?
Já:  Nojo...
Nik:  Je úžasná,  pan profesor nám o vás pořád vypráví
R:  Nojo...
Nik:  Tak já už musím,  mějte se...
Odběhla
Já: Máš moc milé žáky,  pane profesore
R: To mě těší paní doktorko
Zase jsme dali malou do nosítka,  teď jsem si jí vzala já.
Oba jsme tak neskutečně šťastní,  že to ani nejde popsat slovy. Když jsme všichni spolu někde kde to nemá 4 stěny je to úplně úžasný. Hrozně milujeme výlety a památky a takovýhle výlet je pro mě jako vysvobození z toho stereotypu.
Pak jsme si sedli do parku a já jsem malou kojila. Nepřijde mi na tom nic divného,  když jsem zakrytá. Roman mezitím malé zkoumal  nožičku.
Usmáli jsme se na sebe.
R:  Má docela velký nohy
Já:  No po mě ne já mám 39 ehmm...
R:  Vždyť 45 není tolik ne?
Já:  Ne,  to je... No je to na nadprůměr
Odstavila jsem a vzal si jí na odříhnutí na rameno.
Já:  Vezmi si na rameno plenu!
R:  To je dobrý
Já:  Fajn
Malá si odříhla
R:  Vidíš,  zvládl jsem to i bez toho
Pak si ale blinkla.
Neudržela jsem to a musela jsem se zasmát.
R:  No to je fakt vtipný teda
Já:  Ne jen,  že si tvrdil,  že plenu nepotřebuješ
R:  Zase si měla pravdu no
Otřela jsem malé pusinku a pak i Romana.
Já:  Skoro to není vidět
R:  No jasně
Měl kvádro,  sako měl na lavičce
Já:  No tak si vezmi sako ne?
R:  Co já bych bez tebe dělal?
Já:  To nevím
R:  Kolik je hodin?
Já:  Po poledni
R:  Jdeme na oběd?
Já:  A kam?
R:  To uvidíš
Vzal mě za ruku.
Došli jsem do restaurace,  kde byli na sezení prostorné sedačky. Položila jsem tam Nellynku a spokojeně se na nás smála.

Poprvé se usmála před týdnem a od té doby se nepřestává smát. Je opravdu kouzelná to musím dát Romanovi za pravdu. Když nás přišla obsloužit číšnice,  okamžitě si všimla malé.
Č:  Dobrý den,  co si budete přát?
Já:  Dám si třeba nealko pivo
R:  Já si dám pivo 12
Č:  Dobře... Můžu?
Okázalá na malou.
Já:  No určitě
Č:  Ahoj,  maličká
Pohladila jí po bříšku.
Pak odešla.
R:  Vidíš jsou z ní všichni hotoví!
Já:  No vidím,  je fakt úžasná!
Usmali jsme se na sebe.
Přinesla nám to a my jsme si objednali jídlo.
Č:  Dobře,  zachvilku to přinesu... Počkejte vy jste ten neurochirurg roku,  že jo a vy jste ta jak málem přišla o život když jste zachraňovala toho kluka a pak vás unesli
Já: No ano... Jsme tak populární?
Č:  Ano,  můžete se podívat na internet
Já:  Tak to vám děkujeme za upozornění
Č: Není vůbec za co,  a ta malá je kouzelná!
R:  Po manželce!
Usmál se.
Hned jsem si vzala mobil a připojila se na wi-fi.
Já:  Neurochirurg roku a jeho manželka hrdinka se stali rodiči.
Natalya přivedla zhruba 2 hodiny po půlnoci na svět holčičku.
R:  Moc podrobné informace teda nemají,  díkybohu
Já:  Dvojice jméno holčičky neprozradila,  pečlivě si chrání své soukromí.
Ještě že tak
R: Hele další, ze dneška:  Budoucí profesor Karlovy university,  lékařské fakulty Roman Vilkin,  vzal manželku Natalyu i s dcerkou na  výlet do města  svého pracoviště,  Prahy.
Rodiče ukázali dcerku na veřejnosti vůbec poprvé.
Zasmála jsem se.
Já:  Tak my jsme jí ukazovali úmyslně,  dobrý vědět no😂
Přinesla nám jídlo.
Já:  Jo děkuju,  za info
Č:  Ještě jedno není za co
Já:  Jojo,  bulvár je všude
Po výdatném obědu jsme jsme vydali domů. Malá usnula hned do jí Roman zapnul do sedačky,  chudinka měla narušený režim a já... No já vytuhla ještě než jsme vyjeli z Prahy. Spala jsem asi dost tvrdě,  protože mě nic nevzbudilo a to se divím,  protože mě vzbudí kolikrát i to když se Roman v posteli přetočí nebo malá jen sebemíň kňochtne.
R:  Lásko!  Nataly!  Vstávej jsme doma
Já:  Jo,  jo, jo
R:  V klidu malá už je nahoře v kolébce
Já:  Dobře,  pomohl mi z auta...
Hned jak jsem přišla nahoru,  pleskla jsem sebou na gauč a znova usnula. Jo ve 4 jsem usnula.
Urvaná matka no😂😘
1.Co si myslíte,  že se stane v dalším dílu?