Roman & já

Vyjímečná

Po vydání drobné střepiny a pečlivého zašití myokardu jsme si vyměnili rukavice a šlo se na krční obratel.
D: Jak je na tom?
Žák:  Dobře,  můžete
Jirka tam stále trpělivě stál a koukal se nám pod ruce.
D:  Stojí tam Jirka
Já: Vím, ale nechápu proč
D:  Chce tě vidět při práci
Já:  To mě bude chtít vidět za chvíli celý urgent
D:  I to je možné
Operace obratle nám trvala nejdéle asi 3 hodiny a Jirka stále stál a stál. David měl asi pravdu,  ale nejsem jediná dobrá doktorka na tomhle urgentu.
Já:  Tak zrevidujeme a zavíráme
D:  Jasný... No vypadá to dobře
Já:  Že jo!  Možná se i postaví
D:  Fakt jsi výjimečná doktorka
Já:  Ale, ale... Zavíráme zkontrolujte nástroje a roušky
Se:  Sedí
Já:  Fajn...
Zašila jsem to a po téměř 6 hodinách na sále
Když jsme vyšli ven,  plácli jsme si a Jirka nám pogratuloval.
Já:  Vážně tady stojíš 6 hodin?
B:  Jo,  chtěl jsem vás vidět jako tým
Já:  Aha...Davidovi to šlo skvěle
Ten se na mě tak podíval
D:  Natalya je fakt výjimečná a všestranná lékařka,  nepotřebuje praxi, ona se s tím narodila
Já:  Tak já jdu...
Otočila jsem se,  že odejdu
B: Počkej... Přemýšlej o tom IKEMu!
Já:  Ale to nejde mám roční dítě
B:  Můžeš tam jezdit občas
Já:  Už tak mám pocit,  že s ní nejsem dostatečně
B:  Chtějí abych tě přesvědčil a dají ti zítra vědět
Já:  Fakt nevím je toho na mě hodně asi počkám Romana
B:  Dobře
Bojan odešel a já jsem se opřela umyvadlo.
D:  Co je?
Já:  Před 6 lety když jsem si hledala po atestaci místo,  nemohla jsem na žádné slušné místo narazit. Rubava byla pro místo hodně vysoko. Když začal Roman na Karlovce pak ještě ve vyzkumaku  tak to byla pro mě španělská vesnice. A ještě víc teď když mě chtějí do IKEMu a já nevím co s tím, v hlavě se mi motá jedno přes druhý,  nemůžu se vzpamatovat z rychle nabyté slávy vzpamatovat,  k tomu ještě výchova maličké na kterou jsem často sama,  Roman je sice skvělý táta,  vlastně ten nejlepší,  ale byla jsem zvyklá,  že jsme spolu pořád
D: Chápu to... Tak mi to není příjemný když mě někdo do něčeho nutí a ta sláva jak rychle přišla tak taky tak odejde
Já:  To nevím bojím se aby to nebylo ještě víc a víc když nastoupím do IKEMu a navíc mám pocit,  že chudinka malá,  mít oba rodiče workoholiky
D:  Malá má naopak i štěstí... Oba patříte mezi nejlepší lékaře svého oboru v zemi možná v Evropě a má tak nejlepší genetický předpoklad k tomu stát se špičkovým lékařem jako vy dva
M:  Ty jsi taky úžasný lékař a mnohem lepší než já
Já:  To bych  netvrdil... Nedořekneme si to u kafe?
D:  Vezmeme i Mery?
Já:  Jasně,  chci znát její názor
Co bude dál?