Roman & já

Domov!

Byl poslední den mého pobytu na JIPu a sundali mi sádru. Byl to skvělý pocit. No a ta noha? Tu mi bude ještě Roman dokud se to nezahojí ošetřovat. Ty lehčí popáleni vypadají už jako od sluníčka takže jsem červená jako rajče.  Krk: No když mluvím už to ani skoro nepoznám, že jsem měla týden intubaci a otok. A nakonec bolest na hrudi od operace žeber: ta zmizela do půlky týdne a teď už ani nevím, že mi něco operovali až na úplně nádhernou jizvu, kterou vytvořil David.
Kolem čtvrt na sedm večer pro mě po službě přišel Roman.
R: Ahoj lásko! Připravená  na odchod?
Já: Jo už se moc těším
R: Já taky víš jaký mi bylo smutno!
Já: Nepovídej vždyť si u mě pořád byl!
R: Ale to není jako doma víš
V tom přišel David.
D: Tak jak se citis?
Já: Jo v pohodě
D: Zkoušela jsi chodit?
Já: Jo, už je to mnohem lepší
D: Dobře, nemáme jediný důvod tě tady držet takže tohle mi podepiš jo a Romane zařídil jsem ti volno na týden, abysi radši Nataly ohlídal
R: Jo jasný
Já: Ale to není potřeba jsem v pohodě
D: Hele Natal, ten otok byse teoreticky mohl vrátit nebo tak, takže týden si tě Roman pohlídá ano?
Já: Jo jasný no, mě to rozhodně vadit nebude
Podepsala jsem mu nějaké papíry a ruku v ruce s Romanem jsme odcházeli přes hlavní vchod urgentu.
M: Nataly!
Padla mi Mery do náručí
Já: Co se děje?
M: Jsme hrozně rádi, že ses z toho dostala
Já: Já se dostanu vždycky ze všeho!
Rozloučili jsme se a mohla jsem si užívat po 14 dnech přírodu  (spíš paneláky) a pocit někoho držet za ruku, ne někoho. Prostě toho koho miluju.
Při cestě mi položil hlavu na mojí.
R: Jsem tak rád, že už jsi v pořádku!
Já: Já taky a ani nevíš jak, bylo to hrozný takovou dobu o sobě nevědět
R: Nebudeme se už o tom bavit! Hlavní je, že žiješ a bez trvalých následků
Já: Ano nevíš jak moc pro mě znamenalo, že jsi tam se mnou byl
Rychle jsem ho políbila.
Ošetřil mi nohu a dívali jsme se společně na televizi.
Pak jsem usnuli a ha za chvíli cítila jak mě nese do postele.
Pak jsem ucítila deku a jeho úžasné objetí.