Roman & já

Nevolnost

Roman už vedle mě ráno nebyl. Docela jsem ho pochopila,  že už jel zpět.  Zpoza dveří jsem slyšela hlas.
Někdo:  Paní Vilkin,  pokojová služba
Šla jsem otevřít
Tam byl Roman
R:  Snídaně!
Já:  Jsem si myslela, že si odjel
R:  Zůstanu tady až do konce
Já:  Jinak dobré ráno,  miláčku
Vstala jsem v jeho tričku a obejmula ho. Neměla jsem kalhotky a tak mě držel za holý zadek.
R:  Řekl jsem ti někdy,  že máš božský zadek
Musela jsem se smát.
Já:  Jo říkáš mi to pokaždé když spolu spíme což je tak 2x denně
R:  A víš že dneska jsme spolu ještě nespali?
Já:  Jojo,  máme celý večer od 6
R:  Tak jednou teď a pak večer
Já:  Aby tě to neomrzelo
R:  S tebou?  Nikdy!
Já:  To jsem ráda,  stejně je divný,  že mi připadá,  že se Vilkin jmenuju od narození
R:  To je dobře
Já:  Já vím
Chytla jsem se ho jako klíště.  Když jsme skončili posnídali jsme studený kafe a vajíčka a šli jsme na přednášky o ostatních urgentech.
Všechny ženy mohli na Romanovi oči nechat.  Taky proto jsem si ho vybrala:  vysokého,  vousatého a vlasatého Rusa s luxusní postavou a taky ta jeho hlava( jako mozek- RIP,😍😂😂)
Bylo mi hrozně blbě,  ale musel a jsem tam být,  tak mi nabídnul,  že budu jako poslouchat a on mi bude zapisovat poznámky.  Celou přednášku jsem na něm měla nohy a dělala jsem,  že poslouchám velice zajímavý výklad.
Po prezentaci jsme šli oběd.  Já jsem měla jen lososa s bramborem ani víno jsem si nedala.
R:  Nevypadáš vůbec dobře
Já:  To budu asi jen vyčerpaná je toho na mě moc
R:  A nemůžeš..?
Ani to nestihl dopovědět
Já:  Těžko!  Beru prášky!  Omluv mě!
Podržela jsem si pusu a všechno to ze mně na záchodě vylítalo a že toho moc nebylo.
Seděla jsem u záchodu a bylo mi  hrozně zle.
Slyšela jsem někoho přicházet.
R:  Lásko?
Bezeslov jsem odemkla. Sedl se vedl mě a hladil mě po vlasech.
Pak to přišlo znova.
Klekla jsem si a on mi držel vlasy.
Pak už to bylo lepší tak mi pomohl zvednout se a opláchout.
Pomalu mě dovedl do postele,  přikryl mě a k posteli postavil kýblík.
Po chvilce se vrátil a přinesl sklenici vody a mokrou žíňku,  kterou mi dal na čelo.
Já:  Děkuju
Vydechla jsem.
Dal mi malou pusu.
R:  Půjdu na ten odpolední program místo tebe!  Kdyby něco zavolej mi.
Dořekl to starostlivě a položil vedle mě mobil.
Já:  Fakt ti moc děkuju
R:  Není za co,  pro tebe vždycky
Lehce jsem se usmála a vtiskl mi opět malý polibek.
Miluju ho,  ale přijde mi to jako klišé pořád mu to říkat.

1. co jí bude?