Tak si tak uvědomuju, že jsem se nezmínila o striích. No ani jsem nevěděla, že něco takového existuje. Celé těhotenství jsem se nemazala a žádné strie se prostě neobjevili. Gynekolog říkal, že mám asi hodně pružnou kůži. No v 36tt jsem měla asi 18kg nahoře a podle lékaře to již nahoru nepůjde. Malá má asi 3kg a 45cm a 0,8l vody(má jí míň). Pro malou máme všechno připraveného od postýlky až po dudlík. Stežovat si na to, že mě všechno bolí, vůbec se nevyspím, bolí mě kyčle, na to prostě nebyl čas při tom shonu na urgentu.
Jsem 38tt a dneska jdu naposledy do práce a rovnou tam zůstanu. Asi to nepřežiju. Několik let jsem tady strávila a teď budu najednou tak 2 roky mimo. Na urgentu se stalo hodně věcí pro mě důležitých: potkala jsem tady Romana, nabídl mi abych u něj bydlela, rozešli se, byl tady když spadl ze schodů a já zkolobovala, byla jsem tu několikrát jako pacient, zjistila jsem tady, že jsem těhotná. Ráno jsme normálně vstali. Já teda už mnohem dřív, protože přibližně měsíc pořádně nespím. Seděla jsem u stolu a pila kafe, Roman se mi to naštěstí snažil nepřipomínat. Když jsme se nasnídali vzal mi tašku a šli jsme že schodů. Já: Až se sem vrátím půjdeme do dveří už 3 R: To mi ani nedošlo Já: Pokus se to tady prosím, alespoň trochu udržovat čisté R: Neboj jdeme? Já: Jo Když zabouchl dveře všechno to na mě padlo: Budu dobrá matka? Co porod? Poslední den! Jak to zvládnu celkově!? Po cestě si Roman s někým pořád psal, trochu mě to znepokojovalo, ale moc jsem to neřešila. Poslední napsal před branami nemocnice. Já: Co pořád píšeš? R: Nic důležitého Já: Aha... Vešli jsme na urgent. Všichni se chovali hrozně divně. Převlekla jsem se a vyrazila na příjem. Já: Máš nějaký případ? M: Zatím ne Já: Fajn, dneska to chce nějaký pořádný případ když sloužím naposledy M: No jo vlastně Já: Haha... M: Promiň já musela, jak se cítíš? Já: Divně, jako bych sem už nepatřila M: Ty sem budeš pořád patřit jen budeme pracovat externě no Já: Díky za podporu M: Jo chce tě na boxu 2 David Já: Fajn Přišla jsem na box. Já: Tak o co jde? D: Srdeční příhoda, velké poškození Já: Můžu sono prosím? D: Jo jasně Já: Aha... Mmmm...co to sakra je? To se mi snad jen zdá! Cizí předmět? D: Jo! Taky mě to překvapilo Já: Fajn, připravte sál D: Ty jdeš? Já: Jo D: Neblázni! Není to to... Bezpečný Já: Jsem tady poslední den tak si to chci užít! D: Tvůj manžel mě zabije Já: To mě taky jdeme? D: Ehm... Jo Nevěřícně se usmál, že někdo jako já existuje. Do konce těhotenství chodit do práce a ještě ke všemu když na sál. I když během posledního měsíce jsem tam byla si 2x. Na sále D: Bude to dlouhá operace! Já: Tojo... Aha takhle, jo zvládnu to D: Dobře, a ne že mi tam začneš rodit Já: Neříkej 2x Operace trvala hrozně dlouho. Vůbec jsme nevěděli jak to vyndat aby nám nevykrvácel. Nakonec jsme to vytáhli. Byla to nějaká kovová střepina. Uklidnila jsem se a zašívali jsme. To jsem ještě nevěděla, že mě Roman hledá. V umývarkách. Já: Dobrá práce D: Nápodobně, budeš mi tady k ruce chybět, takhle dobrého kardiochirurga tady už nemáme Já: Vždyť mě tu máte za 2 roky zpět D: Ale stejně Já: Jdeme? D: Jo Hned jak jsme vyšli ven narazili jsme na Romana. R: Tady jsi, ty jsi byla na sále? Já: Jo chtěla jsem si poslední operaci užít D: Já za nic nemůžu překecala mě, mužiku Pronesl a odešel. My jsme se šli pomalu oblíct a Roman mě doprovodí na pokoj, kde teď budu nějakou dobu ležet kvůli té vodě. Převlékli jsme se, ale bylo mi divný, že tam nikdo není. Šla jsem se rozloučit s Mery na příjem. Když jsme vyšli zpoza rohu byli tam všichni nastoupení a Jirka tam stál s kytkou a taštickou. Držela jsem pevně Romana za ruku a tekli mi slzy. Já: Panebože to mi nemůžete dělat! M: Ale prosimtě B: Tak tady máš od nás něco malého a ať to všechno proběhne hladce, jsi fakt úžasná doktorka a snad se nám brzo vrátíš Kytku jsem vrazila Romanovi do ruky a koukla se do taštičky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já: To je krásný, to jste nemuseli, myslím si, že to body bude užitečný viď lásko? Otočila jsem se na Romana R: No haha... Po chvilce loučení jsem jim ještě zamávala a stále v slzách jsem došli na porodnici. Zazvonila jsem. Já: Dobrý den, doktorka Vilkin Hlas: Ano pojďte Šel se mnou i Roman. Ujmula se mě sestřička. Se: Tak tohle je váš pokoj Já: Děkuju Se: Zachvíli vás přijde vyšetřit pan doktor tak vás tady nechám ještě chvíli osamotě Já: Dobře Zase jsem se rozbrečela. Roman mě obejmul. R: Neplač! Budu za tebou chodit každý den a zvládneme to neboj! Přece by tak silná holka neplakala. Utřela jsem si slzy a dali jsem si pusu. Několikrát. R: Tak zatím pa, zítra přijdu ano? Já: Jo, ahoj. Sedla jsem si na postel. Zrovna přišel Krejčí. K: Tak dobrý den, vyšetřím vás a pak uvidíme co dál Já: Fajn K: Tak malá je dobře zapasovaná v pánvi takže to je nejlepší co mohlo být Já: A ta voda? K: No je jí pořád stejně což je velmi pozitivní a konečně vám mužů říct, že porodíte spontánně Já: To je úžasný děkuju a kolik tak váží? K: No něco přes 3 kila u vás to může být malinko víc, ale zase není moc a délku nevíme, protože je už moc dole Já: Dobře děkuju K: Takže přijdu zítra ano? Já: Dobře děkuju
