R: Mně by to nevadilo
Já: Mně by to taky nevadilo kdybych byla ty, ale já to dítě musím nosit 40 týdnů víš jaký je to stres a pak ho porodit, takovou bolest jsi v životě nezažil!!!
R: Těhotenství je stres jo?
Já: Jo, 24 hodin se bát jestli je malý v pořádku, jestli jsem neudělala něco co by mu mohlo ublížit?
R: Moc to dramatizuješ, lásko
Pohladil mě po vlasech
Já: Nech mě!
Tá: Tak já vezmu malou a půjdeme třeba na hřišťátko jo? A vy si to tady v klidu vyřeště jo?
Já: Jo, to bude asi nejlepší dík
Když odešel
R: Co ti jako přesně vadí?
Já: Vadí mi to, že si to představuješ jako Hurvínek válku! Vidíš to hrozně jednoduše. Ty nemáš žádnou starost! Jen si prostě uděláš dítě a tím to pro tebe jak chlapa končí
R: Co je s tebou?
Já: Nic!!!! Jen mě ta tvoje lehko vážnost, flegmatičnost a idealismus dohnal k šílenství a vzteku...
Za měsíce bez hádek se ve mně každá maličkost hromadila jako láva v sopce... Časem je jí tam moc a tak musí ven.. No
Jen jsme si koukali do očí a nic neříkali. Nebyl to ten stejný pohled, ten první, který předurčil, že se k sobě hodíme, ale byl to prázdný pohled, něco jako: Tak už kurva něco řekni
R: Promiň, ale myslím si, že jsi to přehnala
Já: Jo a jak
R: Třeba, že tím, že si udělám dítě moje úloha končí?
Já: A ne?
R: Ne! Přeci vás musím finančně zabezpečit ne?
Já: To bych zvládla taky? Takže?
R: Chceš abych přiznal, že jsem tady vlastně zbytečný, že bysi to zvládla beze mě?
Já: Vytrhl jsi to z kontextu!
Jak bude tato hádka pokračovat?
ČTEŠ
Roman & já
FanfictionTéhle příběh se bude odehrávat na urgentu v Rubavě a je o nové doktorce. (Dříve: Nová doktorka)
