Roman & já

Nic nezkoušej

Po tom co dal nádobí do myčky ke mně přišel a políbil mě.
Já:  Dneska fakt ne!  Pohádali jsme se a nebudu to dělat jako dřív!  Prostě si vydrž jo?
R:  To bude těžký ale jo,  a pusu?
Já:  Na tvář!  A můžeš spát v posteli
R:  Tak to ti děkuju
Políbil mě a odkráčel do ložnice.
Šla jsem opatrně za ním a on stal u postýlky a koukal se na malou.
Já:  Pojď spát
R:  Fajn
Zhasnul a přitulil se ke mně.
Já:  Nic nezkoušej,  dneska jsi jen jako moje deka
R:  Dobře
Drželi jsme se za ruce a bylo to fakt moc těžký se po něm nevrhnout. Zítra už možná povolím,  ale to si ještě rozmyslím.
Kupodivu nic nezkoušel a ráno jsem se vzbudila v prázdné posteli,  protože má dny v práci a dva volno. Po snídani malá zase usnula tak jsem šla uklízet. Btw. Ona je tak neuvěřitelně hodná. Sklo vůbec nepláče asi od 3 měsíce. Teď teda začíná pobrekávat,  protože začínají zuby.
Najednou zvonek.
Já:  Sakra Zojo,  co tady děláš?
Z:  Chci se ti omluvit
Já:  To č si udělala je neomluvitelné,  málem jsem umřela a Romana si skoro zastřelila kdyby neměl vestu
Z:  Ale žijete ne?
Já:  Lidi se nemění a ty taky ne
Z: Ale jo
Já:  Hele víš jaký mám trauma? Měla jsem rozsáhlý zápal plic,  zlomená žebra,  prach na plicích,  chápeš?  Byla jsi někdy přes týden a jak si mě psychicky týrala? Konec už za náma nelez!
Z:  Ty máš všechno:  Romana,  dítě,  práci,  jste boháči a já nemám nic
Já:  O Romana jsi přišla vlastní vinnou o práci taky, takže jestli s to všechno půjdu se věnovat dceři
Z:  Ti dokážu,  že jsem změnila
Já:  Jen to ne
Zabouchla jsem