Roman & já

Co když to tak chci?

Do práce jsem se vrátila před dvěma měsíci a cítím se moc dobře. Myslím si,  že se z holky,  co nevěděla,  co chce stal docela cílevěfomý typ a zodpovědná manželka. Vůbrc se nehádáme, snad je kvůli malichernostem. Náš vztah je pořád stejný,  ne stereotyp,  ale pořád stejně krásný. Oba to cítíme,  jsme 24 hodin šťastný, vidí to i okolí.
Antikoncepci beru,  ale...
Jednou v práci nebyl žádný případ.
Seděli jsme na příjmu.
To by nebyly holky aby se na něco nezeptaly.
V:  No... Jsou to skoro 2 roky od svatby no...
M:  Co děti?
Já:  Dlouho jsme se o tom nebavili asi půl roku a navíc beru antikoncepci
L:  To nic nemění na té otázce?
Já:  Roman je chce,  ale chápe,  že jsem na to nebyla připravena
M:  Co ten minulý čas?
Já:  Asi jsem dospěla
L:  Wau,  ve 29?
Já:  Haha,  ne fakt,  co když chci být těhotná,  ale bojím se to přiznat
V:  No...
R:  Mery,  potřebuju zařídit sál... Á,  slet čarodějnic
Já:  Hele jsem tady i já
R:  Hlavní čarodějnice promluvila
Já:  Nono
Dali jsme si pusu a někam odešel
M:  Vy prostě k sobě patříte a je jen otázka času,  kdy to přijde!
Já:  Asi máš pravdu
Najednou se mi rozsvítila žárovka v hlavě a došlo mi,  že na to mít děti mám věk,  ale bojím se to... Bála jsem se to přiznat. Já prostě chci ten náš vztah posunout dál.
A vrátíme se k otázce:  antikoncepce- beru jí,  ale co kdybych jí přestala brát a Romanovi bych lhala.
Náš den je jednoduchý popsat
Služební dny(většina):  12-16 h v práci,  jídlo,  sex,  spánek
Volné dny- povalovaní,  jídlo,  sport(většinou běh nebo posilka), uklízení,  práce ( zástupce primáře si prostě tahá práci domů)  a samozřejmě sex a spánek.
100% vytíženost, únava, velká spotřeba ibalginu a paralenu, energy drinků a proteinových tyčinek. Vypětí,  permanentní strach z toho,  že uděláte nějakou chybu a že vám pod rukama někdo umře.
Jo antikoncepce skončila v koši a teď buď jo nebo ne,  nechám to osudu