Roman & já

Papíry

R:  No tak Natal,  nepřeháníš to?
Já:  Ne,  a nech mě být!
R:  Co?
Já:  Prostě jdu si pročistit hlavu!
R:  Ty jdeš do práce?
Já:  Jo,  ale jen za Jirkou kvůli papírům jako zástupce
R:  Proč vždy utečeš?
Já:  Protože si to potřebuju urovnat v hlavě,  proto,  za hodinu jsem zpět kdyby přišel táta a ptal se
Práskla jsem dveřma. Při pochodu Rubavou mi začalo docházet,  že to potřebuju skonzultovat s někým nestranným.
Přemýšlela jsem nad tím vším a vážně- vážně,  jsem se snažila nerozbrečet se,  ale nějak to pod tíhou události nešlo. Propukla jsem v celkem drsný pláč. Všichni kolemjdoucí na se mě koukali jako na přízrak.
Potom co jsem dorazila na urgent jsem si utřela steklou řasenku,  ale stejně jsem měla kruhy pod očima a červený nos.
M:  Ahoj... Co se sakra stalo?
Všechno jsem jí to řekla,  potřebovalo to ven.
M:  Takže v čem je hlavní problém?
Já:  Je to hrozný flegmouš a nevidí na světě nic špatnýho a myslí si,  že je přeci jednoduchý mít v sobě něco 9 měsíců a že pak luskneš prsty a je venku,  tak to prostě není no
M:  Vždyť u toho byl ne?  Tak to úplně snad není ne?
Já:  Byl,  ale myslí si,  že je to jako když tě třeba bolí břicho jako když  něco špatného sníš  nebo tak já fakt nevím... Chce velkou rodinu,  já taky,  ale nechci to takhle,  bez toho aniž by pochopil jak moc je těhotenství a porod náročná věc
M:  Jseš značně rozhozená,  hele běž donést ty papíry Jirkovi a pak přijď jo?
Já:  Jo díky

Na co holky přijdou?