Roman & já

Kamarádky?

Po příletu jsme se ubytovaly v hotelu. Měly jsme se jít podívat do města,  ale ani jedné se nám nechtělo. Místo toho jsem šly v našem apartmánu do soukromého baru a povídali jsme si.  Máme toho docela dost společného:  stejný vkus na chlapy,  jsme stejně prostořeké,  jsme z Ruska,  obě  jsme v podstatě utekly(od tom později),  jsme skvělé doktorky( nechci se vychlubovat),  stejný humor...
Docela jsme se opily,  ale musely jsme se ovládat,  protože zítra ráno jdeme poprvé do nemocnice jen na prohlídku a pozítří půjdeme poprvé pracovat.  Týden práce, týden posrané semináře.
Zoja je super, ale stále v ní nemám plnou důvěru a odstup,  kvůli tomu,  co se stalo na začátku našeho vztahu s Rasputinem a i kvůli tomu  co jsem od ní slyšela od Davida. Během prohlídky mi psal.
R:  Lásko,  co bysi tomu řekla kdybych přiletěl v půlce  na víkend?
Neodepsala jsem jelikož jsem neměla čas
Já:  Hele Zojo,  nevadilo by ti kdyby přiletěl Roman na víkend za tři měsíce?
Z: Mmm... Asi ne,  jste manželé nemůžu vám v tom bránit,  užijeme si to
Já:  Dobře
Napsala jsem mu
Já:  Dobře,  nemám čas večer zavolám pa a opatruj se
R:  Ty taky,  moje angličanko
Lhala bych,  kdybych řekla,  že nejsem naštvaná,  ale jsem celkem flegmouš takže to už moc neřeším nemá to cenu,  vracet se do minulosti. V manželství se má odpouštět a já bych to asi měla udělat.  Věřím mu,  že s ní nic neměl.  A tím vic,  když mi to potvrdila Zoja.
Den ubíhal docela rychle a nemohla jsem se dočkat až budu mít chvíli čas pro sebe,  teda spíš pro rozhovor s Rasputinem.
Konečně ten čas přišel,  Zoja vařila a já telefonovala.
Sice máme každá vlastní ložnici ale soc. zařízení,  kuchyň a bar máme společný.
Dvakrát jsem se mu nemohla dovolat.
Nervózně jsem převracela mobil v rukách.
Z:  Nebuď hned nervózní asi má operaci
Já:  Snad jo...
Crrr...
Z:  Aa,  my o vlku
R:  Ahoj promiň,  měl jemu operaci
Já:  V pohodě
R:  Jak se máte?
Já:  Jo jde to
Zoja naznačila,  že mám pozdravovat.
Já:  Jo a pozdravuje tě Zoja
R:  Jo taky,  moc se mi stýská,  lásko
Já:  Mně taky,  neměla jsem takhle odjet
R:  To nemá cenu si něco vyčítat,  prostě se to stalo a já ti to nemám za zlé,  měla jsi na to právo
Já:  Já... Chybí mi tvoje objetí
R:  Tvoje taky
Rozplakala jsem se když jsem slyšela jeho chvějící se hlas.
R:  Ty pláče?
Já:  Ne mám jen rýmu
Zoja mi vzala mobil.
Z:  Ahoj,  jo má totální hysterak,  pláče
Dala mi zpět mobil a šla dál vařit
R:  Tohle mi nesmíš dělat!
Já:  Zvládneme to?
R:  Jak to myslíš?
Já:  Neoddělí nás to?
R: Blbost,  miluju tě
Já:  I já tebe moc,  lásko
R:  Musím jít potřebuje mě David
Já:  Dobře pak zítra zavolám
R:  Pa,lásko
Já:  Pa
Zavěsila jsem a šla jsem se vysmrkat.
Já:  Ty jsi fakt praštěná! 
Zasmála jsem se.
Z:  Nojo,  já mu to musela říct
Po večeři jsme se ani nenapily alkoholu a hned jsme vytuhly.