Roman & já

Vzbudila se!

Tuhle písničku jsem zvolila, protože se k tomu hodí a rovnou tady máte i text.
--------------------------------------------------
Znám milion blyštivých měst, v nich milion dveří,
za nimi labyrinty cest, co mě lákají dál.
A nad tím vším ještě víc hvězd, chceš ať mě střeží,
abych se neztratil, abych se nenachytal.

Protože ty a já jsme jedno jen ze dvou částí,
protože ty a já jsme dvě křídla nad propastí.

A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí,
nejsou jen tři tečky na konci frází!
A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí,
nejsou jen tři tečky na konci frází!

Znám sto tisíc scénářů, v nich sto tisíc rolí
a uprostřed všech ta jediná, co bych chtěl hrát.
Je to ta, co jsi vepsala do snářů a co nás spojí,
co s ní každý den vstávám a večer jdu spát.

Protože Ty a já jsme jedno jen ze dvou částí,
protože Ty a já jsme dvě křídla nad propastí.

A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí,
nejsou jen tři tečky na konci frází!
A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí,
nejsou jen tři tečky na konci frází!

A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí,
nejsou jen tři tečky na konci frází!
A tak doufám, že to co mě i Tebe tak mrazí,
nejsou jen tři tečky na konci frází!
--------------------------------------------
Roman skoro vůbec nechodil domů ani pryč z nemocnice. Nechtěl nic riskovat. Co kdyby se s ní něco dělo? Musí teď být u všeho,  když nebyl u toho když málem zemřeula kvůli druhému člověku a když šla do zástavy. Při obojím chyběl, nechtěl dopustit aby se jí cokoliv stalo, a proto spal u Davida v zašívárně s mobilem u hlavy.
Jednou při službě mu zvonil telefon volal David.
R: Co se děje?
D: Jdeme jí probouzet, vyndali jsme intubaci
R: Už běžím, chci abych byl první na koho se podívá
R: Mery, jdu na JIP
Pronesl a utíkal
Mery se usmála a nechala ho jít.
Když tam přiběhl stál nad ní David.
D: Za pár minut se probudí, kdyby něco tak dej vědět
R: Jo jasně
David odešel a Roman si sedl vedle na židli a chytil jí za ruku.

1.osoba:
Jako kdybych neexistovala, ale teď je to jiný. Mám tělo jako prkno, nejde mi hýbat se, ale cítím stisk mé ruky, rukou někoho jiného. Z tmy, kterou jsme měla před očima se stává mlha a lehce přitotevřenýma vidím  siluetu někoho jak sedí vedle mě. Vypadá to jako Roman, i když pořádně nevím jak vypadá. Chci otevřít oči, ale moc to nejde. Navíc cítím divné pálení v krku a na noze.
Takhle moje víčka nebyla nikdy těžká.
Musím to zvládnout, určitě se trápí. Asi si uvědomuju, co se stalo.
Musím pořádně zabrat, už povolují...a je to...párkrát zamrkám a vidím docela jasně, že ten vedle je na 100% můj manžel, ale kouká na přístroje a ne na mě.
Chci něco říct, ale nejde to.
Sakra Romane, koukni se na mě, říkám si pro sebe. Je mi hrozně blbě, ale něco mě napadlo. Pořád mě drží za ruku! Co kdybych mu jí zmáčkla.
Povedlo se! Sotva znatelně jsem mu zmáčkla ruku, ale i přes to se otočil, usmál se a začali mu téct slzy.
R: Lásko! Ty už jsi vzhůru
Nešlo mi nic říct a tak jsem jen kývla. Jsem hrozně ráda, že tady je. Ukápla mi slza.
R: Málem si mi dvakrát umřela, miluju tě a byl jsem bez tebe jako tělo bez duše
Zkusím něco říct třeba to půjde. Jeho smutný pohled mi říká, jak špatný to se mnou asi bylo.
Já: Já tebe taky miluju
Zašeptala jsem ze všech sil.
R: Nemluv moc ať se nevysílíš
Při jeho slovech jsem se mu dívala do jeho nádherných očí.
R: Promiň mi to prosím!
N: A co?
To mluvení tolik bolí sakra.
R: Nechal jsem tě jít do té chaty samotnou a jak to dopadlo? Pak jsem u tebe nebyl když jsi málem zemřela
N: Nemusíš se omlouvat, měla jsem si dávat pozor a co se se mnou stalo?
Dlouho a do detailů mi to vyprávěl. Bože, já fakt málem umřela. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem byla na pokraji života a smrti a že jsem byla na ARU. To místo vždycky ve mě budilo strach a ze školy, že 30% lidí na ARU umře nebo má zástavu.
Já: To ty mě promiň! Neměla jsem tam chodit, protože ty jsi kvůli mě trpěl
R: Nebudu ze sebe dělat hrdinu, několikrát za tu dobu jsem kvůli tobě brečel a moc jsem se nevyspal
Já: A jak dlouho jsem byla mimo?
R: No přímo mimo 5 dní, dneska je to týden, co se to...no ty víš
Já: Já...( zachraplala jsem)
Roman mi skočil do řeči
R: Nemluv, vysiluje tě to... jdu do práce tak se hezky prospi a už nic neprováděj prosím!
Usmála jsem na něj.
Dál mi pusu...
R: Pa.
Lehce jsem zvedla ruku a hned na to jsem usnula