Tatínek maminkou #2

242 11 2
                                    

Praštila jsem ho přes ruku
R:  Chci velkou rodinu,  ale rozhodně bych na tebe takhle netlačil kvůli dětem,  jsem jen vyzkoušel kolik toho vydržíš
Já:  Jak vidíš tak hodně když jsem s tebou
R:  Hej
Stáhl mě na gauč.
Já:  Co tak koukáš?
R:  Nemůžu uvěřit,  že mám tak krásnou manželku
Já:  Haha,  fajn vtip
Políbil mě.
Já:  Ale být tebou tak se moc nezdržuju,  protože musíš vyndat nádobí z myčky,  pověsit a dát prát prádlo,  uklidit po Nellynce hráčky
R: Už jdu na to
Bylo fajn sledovat ho jak kmitá. Znám to z práce,  tam je k nezastavení,  ale kmitat doma jsem ho ještě neviděla. Třeba si uvědomí kolik toho musím udělat a tak.
Nevím jak jsem to udělala, ale na dvě hodiny jsem usnula. Vzbudila mě až malá,  která mi tahala za vlasy
Ne:  Máma,  máma
Když jsem otevřela oči,  stál předemnou i Roman.
Já:  Kolik je? 
R:  4 hodiny
Já:  No to je pěkný
Zvonil telefon
Já:  Podej mi to prosím
R:  Jo jasně...Neznamená číslo?
Já:  Ano,  Natalya Vilkin u telefonu
M:  Ahoj,  tady Mery
Já: Odkud voláš?
M:  Z příjmu,  měla bysis to uložit
Já:  Jasně,  co potřebuješ?
M:  Odpadli dva lékaři na zítra
Já:  Má jít Roman do práce?
M:  Jo a ty taky jestli máš hlídání
Já:  Musím zavolat tátovi, ale určitě ti nedáme košem
M:  Dobře,  děkuju
R:  Takže zítra jdeme do práce?
Já:  Asi jo,  ještě zavolám tátovi jestli by nepohlídal malou,  ale...
R:  Co ale?
Já:  Pro práci bych dýchala,  ale pro malou taky a mám hrozný výčitky,  že se jí nevěnuji
R:  To vůbec nemusíš,  jednou na tebe bude pyšná,  že má mamu,  která něco dokázala
Já:  Na mě snad na tebe,  jseš profesor na Karlovce,  jseš poměrně známej,  úspěšný v oboru, máš výzkum
R:  Ale ty máš nabídku do IKEMu,  na svůj mladý věk jsi velice vzdělaná a talentovaná, jsi krásná, chytrá, myslím,  že bude mít ten nejlepší vzor
Já:  Ne bude mít nejlepší vzory v nás obouch,  jsme oba úspěšní v tom co děláme
Rozbrečela jsem se a padla mu do náručí
Hladil mě po vlasech a já mu brečela na rameno.
R:  Neplač,  lásko
Já:  Já ani nevím proč brečím
R:  Asi to chtělo ven no
Dál jsem brečela a hladil mě po zádech.
Já:  Jseš skvělej
R:  No ty taky... Ale teď musím jít věšet prádlo
Já:  Dobře
Vzala jsem malou a šli na zahradu. Táta říkal,  že mi malou na noc klidně pohlídá.
1.Stane se v práci něco zvláštního?

Roman & jáKde žijí příběhy. Začni objevovat