Roman & já

Dopis z Ruska

Když mě opustili pochybnosti typu nespěchali jsme moc,  přišlo pochybnosti typu:  Jsem dobrá máma?
Samozřejmě se říká,  že každá máma je dobrá( když se teda o to dítě stará). Přeci když ho odnosí,  porodí a pak ho 18 let vychovává tak už je to známka silnosti. Teď si ještě nejsem jistá tuplem,  když tady není Roman a nemám to s kým konzultovat.
Jeden den na mě zvolila pošťačka.
Já:  Dobrý den
Po:  Dobrý,  mám tady pro vás doporučené psaní
Já:  Aha a nevíte o co jde?
Po: No něco z Ruska
Já: Dobře
Vzala jsem to a sedla si na  gauč
Bylo to od mámy:  Nataly,  prosím přijeď,  babička zemřela a je tu nějaký dědictví.
Nevěděla jsem co mám dělat.
Nevím jestli volat Romanovi,  mámě se kterou jsem nemluvila přes rok,  jestli tam vůbec jet. Nevím vlastně vůbec nic a váhám úplně nad vším. Ještě že malá už spí. Roman přijede za 14 dní,  2 dny potom má malá narozeniny,  tak pak bych asi jela. Ale pojedu sama. Kdyby tam jel Roman je v ohrožení života. Když tam pojedu já tak taky,  ale Roman to má horší. Malou do toho vůbec tahat nechci. Tak prostě tak na dva dny pojedu vyřeším to a zase přijedu hold to jinak nepůjde.
Rozhodla jsem se Romanovi zavolat
Já:  Ahoj
R:  Ahoj lásko
Já:  Hele musím ti něco říct?
R:  No povídej
Já:  Nezdržuju tě nějak?
R:  Ne,  povídej
Já:  Hele přišel mi dopis z Ruska,  že babička umřela a je tam nějaký dědictví
R:  Aha a kdo ti to poslal?
Já:  Máma
R:  Mám přijet?
Já:  To ne... Pojedu až tak za dva měsíce
R:  Pojedu?  Snad pojedeme ne?
Já:  O tom jsem chtěla mluvit... Malou do toho tahat nechci a tobě tam hrozí smrtelné nebezpečí
R:  Ale tobě taky!
Já:  Ale ne takové jako tobě
R:  Hele promluvíme o tom až přijedu jo?  A díky že si mi to řekla lásko
Já:  Dobře pa
R:  Pa
Jak se domluví?