Roman & já

Nesmíš mi umřít!!!

Stála jsem za sklem a připadala jsem si hrozně bezmocná. Viděla jsem jak se ho pokoušejí oživit, přestala jsem mít sílu...omdlela jsem.
Probudila jsem se na lůžku a uviděla jsem Mery jak nademnou stojí s kamenným výrazem.
Já: Co se mi stalo? Kde je Roman?
M: Skolabovala jsi! Roman žije, ale utekl hrobníkovi z lopaty.
Já: Měla jsem být s ním a ne skolabovat jako padavka
M: Byla jsi vyčerpaná, vynervovaná, ty za to nemůžeš, David s Matym to skvěle zvládli
Já: Musím za ním!
M: Teď to nejde, zavolám ti Davida,řekne ti víc
Já: Dobře...
Zachvíli jsem slyšela Davida jak s Mery o něčem mluví, pak se rozhrnul závěs a přišel David:
D: Sice nejsi rodinný příslušník, ale že jsi to ty...Roman měl propíchnutou plíci, ale teď už je to v pořádku. Jinak ta komutace, vůbec se neví jak na tom bude, chce to čas jako všechno v medicíně, znáš to...
Já: Jo jasně... a kdy za ním můžu?
D: Mery říkala, že ti zachvili dokape něco na uklidnění tak taky za hodinu bych tě k němu vzal
Já: Ok...
Když řekl, že všechno ukáže čas bylo mi jasný, že je to fakt hodně zlý
Když mi to dokapalo, šla jsem si obléct jednorázový empír a čekala jsem na Davida až mě k němu dovede.
Přišli jsme tam:
D: Nechám tě tady o samotě, keby něco dej vědět!
Já: Dobře...
Sedla jsem si vedle Romana, vypadal hrozně, měl v puse intubaci a několik hadiček a kabelů, při pohledu na něj jsem se rozplakala. Chytila jsem jeho velkou ruku a na jeho tvář kapaly moje slzy.
Já: Romane,  promiň neměla jsem tě nechat odejít!!!
Zdálo se mi, že pohnul víčky, ale po tom, co mi řekl David, jsem tomu moc velkou váhu nedávala.
Pokračovala jsem:
Já: Víš, uvědomila jsem si, že mi nejsi lhostejný! Sice si mě ranil, ale byla to i moje chyba.
Romane, nesmíš umřít!!!
Zmáčkl mi ruku, docela i znatelně.
Okamžitě jsem zvonila na Davida. Ten přiběhl :
Já: Zmáčkl mi ruku a pohnul víčky...
David vzal to světélko a posvítil Romanovi do očí
D: Je to neuvěřitelný, ale začíná nabývat vědomí, nevím jak se ti povedlo
Pak odešel a já jsem tam ještě chvíli seděla.
Já: Víš, přemýšlela jsem a mám tě moc ráda...
Roman vzal druhou ruku a pohladil mi ruku.
R: Já tebe taky( pošeptal)
Já: Ne, já tě nemám ráda, já tě miluju a nemůžu bez tebe žít
Usmál se, nahla jsem se a dal mi pusu.
Ještě chvíli jsem tam s ním byla a pak jsem se odešla domů vyspat.