Roman & já

Příjmení #2

Byl na tom fakt blbě, ale dali jsme to. Vali je velmi šikovná.
V bufetu.
Já: Byla jsi skvělá!
V: Ne ty jsi byla fakt dobrá! Máš před sebou slibnou kariéru, nechceš se vrátit do Prahy?
Já: Ne, mám tady přátelé, kolektiv a navíc by musel odejít i Roman
V: Máš pravdu, nechceme o vás přijít, nikdo, jste opravdu skvělý doktoři a skvěle se doplňujete
Já: Díky
Někdo mi poklepal na rameno.
Někdo: Ehm...
Já: Ano?
Otočila jsem se a tam nejala paní.
Pí: Mám tady syna, máte ho tady s tím sklem, vůbec nevím, co ho to popadlo
Vali samozřejmě nenápadně odešla a zase to zbylo na mě.
Já: Těší mě, jsem ošetřující lékařka vašeho syna, Natalya Vilkin
Pí: Taky, jak je na tom?
Já: No měl, štěstí měl roztržený jícen, ale úspěšně jsme ho zašili a vyndali tu skleněnou čočku
Vyndala jsem jí v pytlíčku z kapsy na stůl.
Paní si to opatrně prohlídla.
Pí: Pořád mu říkám, aby se nebavil s tím ze sídliště?
Já: Aha, tomu asi nezabráníte, ale snažte se mu naslouchat
Pí: Dobře
Šla jsem si mezi případem do automatu pro kafe.
Strkala jsem tam mince.
R: Baf...
Chytl mě za ramena.
Já: Aa... tebe to fakt nikdy nepřejde co?
R: Asi ne, jak se vede?
Já: Jo jde to, ale už chci domů, jeden kluk spolkl kus skla, protože se vsadil s kamosem, málem to nedal, ale Vali je skvělá
R: To je, ale ty jsi lepší, nejlepší
Přimáčl mě ke zdi.
Já: Bacha, mám kafe, ať tě neopařím
R: Neboj
Dal mi pusu a šli jsme spolu za ruce na urgent.
M: Nechci vás rušit, ale Romana potřebují na JIPu a ty Nataly máš jít za Jirkou dá ti novou jmenovku a nějaký papíry nebo co
Já: Jasně
Rozloučili jsme se zamilovaným pohledem.
B: Posaď se
Já: Dobře
Od naší svatby si tykame.
B: Tady máš novou jmenovku,  je to dobře ne?
Já: Jo jasně, ještě něco?
B: Jo dneska tady byla ta matka od toho kluka s tím sklem
Já: Aha a co chtěla ?
B: Měla jsi to ty a Vali ne ?
Já: No měla a co má být?
B: Chvalila tě, že si díky tobě uvědomila, že mi musí víc naslouchat a Vali tě chvalila za pohotové reakce a tak
Já: Tak na urgentu je rychlost a přesnost důležitá ne, je to samozřejmé?!
B: Ale už od tvého příchodu slícham pochvaly, i od Davida a to už jé co říct, to musíš být fakt dobrá...
Já: Asi mi to neříkáš jen tak ne?!
B: Ne, jsi opravdu výjimečná doktorka, nechceš být moje zástupkyně?
Já: Co já? Ale já nechci být primář!
Vyhrkla jsem.
B: Ne, budeš prostě jen hlavní doktor, budeš podemnou ty a až pak ostatní, to samozřejmě za finační příplatek
Já: Ale jsou taky mnohem lepší doktoři!Roman nebo David?
B: David to nechce a od Romana jsem slyšel, že chceš ještě udělat kariéru a radši to nechá tobě, neměl by na to nervy
Já: No...nevím no...
B: Chceš nějaký čas na rozmýšlení?
Přemýšlela jsem fakt dlouho.
Já: Ne, to je dobrý! Beru to, když už mi to můj manžel, tak hezky vymyslel!
B: To jsem rád, ještě to tady podepiš a propustím tě domů
Podepsala jsem to a s hlavou plnou myšlenek jsem odešla na lékařák.
Prevlikala jsem se za paravanem a kdo nepřišel.
R: Ahoj
Já: Ahoj
Řekla jsem monotóně.
R: Děje se něco?
Já: Nedělej, že nevíš?
R: Ne fakt nevím ?
Zasmál se.
Já: Ty nevíš, že chce Bojan abych byla jeho zástupce, hlavní lékař?
R: Aha tohle😂 jo, ptal se mě jestli někoho můžu doporučit a řekl jsem tebe?
Já: Jen proto, že jsem tvoje manželka co?
R: Ne, to vůbec ne! Jsi úžasná doktorka, mladá,plná elánu,ty ses tam prostě hodila nejlépe
Já: No dobře, vzala jsem to!
R: Fakt?
Já: Jo
R: Jsi úžasná, a teď mi budeš šéfovat i v práci ne jen doma!
Já: Ještě řekni, že se o tebe špatně starám doma?
R: Staráš se o mně skvěle!
Já: Já vím...
Chvilku jsme se objímali a pak jsme šli domů a víme😉