Roman & já

Společná práce

Další den v práci.
Seděla jsem na příjmu a dělala papíry.
D:  Nataly,  dobrá práce?
Já:  Co?
D:  No ta chlopeň!
Já:  Jo Aha,  vždyť si to dělal se mnou ne?
D:  Jo ale já bych ho tam normálně převezl
Já:  No nevím asi mu hráblo
D:  No ne... Ukázala si,  že máš stejné kvality jako špičkoví kardiochirurgové s mnohaletou praxí
Já:  Ty bysi to zvládl taky prosím tě
D: Chtějí tě do IKEMu co?
Já:  Ty jsi mluvil s Rudým?
D: Jo
Já: Jo chtěj
D:  A nad čím uvažuješ?
Já:  Nelly je malá,  už teď mam pocit,  že s ní vůbec nejsem a ještě když bych jezdila do Prahy,  to bych se neviděla ani s Romanem
D: Určitě něco vymyslíš,  a jak  vůbec má tam?
Já: Jo dělá to co vždycky chtěl:  předává svoje znalosti dalším a věnuje se výzkumu
D:  A nechcete se přestěhovat do Prahy?
Já:  Hele asi ne,  hodně jsme toho tady prožili,  urgent miluju
D: Chápu tě.. Hele Mery můžeš mě napsat na zbytek měsíce na operace s Nataly?
Já:  Cože?
D:  Chci tě vidět při práci
M:  aspoň mi ho pohlídáš 😂
D: Haha... Takže?
M:  Jo jasně... Můžete hned začít
D:  Fakt? Jdeme!
Popadl mě za ruku
Sť:  Takže motorkář,  otevřená rána v hrudním koši,  pravděpodobně je v srdci nějaký předmět,  jinak pohmožděniny,  není vyloučení vnitřního krvácení,  po neurologické stránce zdá se být ok
M:  Fajn Davide?
D:  Jo a rovnou si beru Natal
M:  Fajn běžte na box 2
D: Jo Mery rovnou čelotělové CT
M:  Dobře
Já:  A sál
M:  Jasný
D:  Díky
Na boxu
Proklepala jsem mu břicho.
Já:  Je nějaký tvrdý,  Sono
Já: No nene...
D:  Co je?
Já:  Prasklá bránice,  orgány se dostali nahoru a utlačují plíce a srdce proto ta rána tak hrozně lije
D:  Uděláš prosím to srdce?
Já:  Jo jasně... Hele je to celkem na kraji
D:  No...
pronesl zděšeně nad CT
D: To CT zase tak pozitivní není
Já: To je v prdeli... Prasklý krční obratel... Jdeme okamžitě na sál
Se:  Klesá tlak... Zastáva
Vyskočila jsem nahoru,  David vytáhl zástěny a začala jsem resuscitovat
Jeli jsme
Já:  Mery,  zavolej prosím tátovi,  že přijdu později,  mobil mám v kabelce
M:  Jasně
Myslela jsem,  že mi upadnou ruce. Na sále konečně naskočil. Rychle jsem se umyli a začali jsme
D:  Pěkná resuscitace
Já: Hele na poklony není čas
D: No teda...
Žák: Na to fakt není čas... Zástava!
Já: Do prdele!
D:  Háky!
Já:  Roušky...
Hrábla jsem do něj a orgány( hl. Žaludek) mu posunula.
Žak:  Pořád lajna
Já: Nevím, další adrenalin
Žák:  Nemá to smysl!
Já:  Dělejte!!!
Pustil to do něj a celý sál sledoval monitor
PIP... PIP... PIP...
Naskočil
Já:  No a vy byste ho nechal zemřít
Všimla jsem si Bojana za sklem.
Po zpevnění bránice jsme vyměnili rukavice a vrhli se na srdce. Ten daný předmět je nejspíš úlomek k karoserie motorky nebo dokonce kamínek.
Takhle kombinovanou operaci jem v životě nedělala.
Povede se? A co chce Jirka Nataly?