Roman & já

Za dva a půl měsíce

Uviděla jsem ho jak tam sedí a má hlavu v dlaních. Vešla jsem dovnitř k němu.
Já: Jsi v pořádku?
R: Jo jsem jen...
Já: Co?
R: Volali mi z Prahy kvůli tomu výzkumu
Já: A co chtěli?
R: Budu tam muset odjet tak na den
Já: Tak jeď
R: Nataly, lásko, mám tak jet za dva a půl měsíce
Já: Co že?
R: Říkal jsem jim, že tady mám těhotnou manželku, že už v té době možná přijde na svět a nemůžu odjet a nechat tě tady samotnou
Já: Musíš jet, jestli se nenarodí do té doby než pojedeš, ten den se určitě nenarodí a navíc kdyby něco Praha je odsud ani ne hodina cesty, to bysi to určitě stihl
R: Vážně?
Já: Jo, je to pro mě stejně důležité jako pro tebe abysi jel
R: Tak dobře
Já: Neboj den bez tebe vydržím, vydržela jsem i půl roku
R: Jo, ale to si nebyla těhotná
Já: To na tom nic nemění, prostě pojedeš i kdybych tě do toho auta měla nacpat... A teď se jdeme převlíct a půjdeme domů
Políbila jsem ho na tvář a zalezla za plentu.
Chci, aby jel, může to pro něj hodně znamenat a kdyby nejel kvůli mě, nadosmrti bych si to vyčítala.
Když jsme dorazili domů musela jsem zase něco dělat. Takže jsem se pustila do praní oblečení, co máme pro malou. Hodinu jsem seděla u pračky a třídila prádlo.
Roman přišel.
R: Jsem se bál jestli se ti nic nestalo když jsi tady tak dlouho
Já: Ne jen peru oblečení pro malou
R: Chceš nějak pomoct?
Já: Pověsíš to vypraný?
R: Dobře
Dala jsem mu vailink, kolíky a ukázala mu jak to věšet.
Vypadá u toho hrozně vtipně, ale jsem ráda, že to dělá za mě někdo jiný a nemusím se ohybat.
Úspěšně jsem to dotřídila a dala prát další várku.
Roman stál o plotny a vařil.
Já: No nene... Neříkej mi, že vaříš?
R: No už to tak vypadá
Já: A co to bude až to bude?
R: Brambory s dušeným hovězím a salát
Já: Ty to umíš?
Ukázal mi kuchařku
Já: Fajn... Jdu se kouknout jak jsi to pověsil
R: Dobře
Pověsil to velmi dobře na to, že vešel poprvý.
Já: Hezký no!
R: Udělal jsem to dobře?
Já: No jasně, ty cokoliv uděláš, uděláš dobře
R: No si myslím
Dali jsme si pusu a sedla jsem si ke stolu a čekala až to bude hotové
Položil přede mě talíř
R: Dáš si tatarku nebo majonézu
Já: Tatarku díky
R: Není za co!
Usmál se na mě od ledničky
R: Tak a tady extra dávka salátu
Já: To v životě nesmím
R: Ale jo, jíš za dva, teda spíš za dvě
Já: No dobře
Kupodivu se to do mě všechno vešlo.
R: No vidíš
Já: No vidím, že nebudu muset jist týden, ale bylo to výborný
Pak jsme se natáhli na gauč a trávili jsme večeři.