Takže jsem ve 13tt a cítím se pořád stejně blbě. Moc nechápu pojem,, ranní nevolnosti " protože mi je třeba ráno dobře a odpoledne ztrácím. Jestli to má být ráno tak opět nespadám do normálu a tabulek. Krejčí říkal, že mám celkem velký břicho, ale to je prý tím, že jsem byla dost hubená a měla jsem celkem břišáky takže miminko je už trochu vidět.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nojo, ten malý vetřelec o sobě prostě už dává vědět a já s tím nic nenadělám. Samozřejmě pod mondúrem nic vidět není, ale když se nahrbím nebo tak tak už je celkem vidět. A s tím přichází otázka, kdy to oznámíme na urgentu. Pořád čekáme na vhodnou příležitost, ale chceme jim to říct mi než to někdo začne po urgentu rozhlašovat. U té příležitosti jsem si jednou v práci odchytla Romana a zatáhla ho na lékařák, kde zrovna nikdo nebyl. R: Co se děje? Já: Musíme jim to už říct R: Proč? Podržela jsem si mondúr nad a pod břichem. R: Už je docela vidět že jo? Já: No to je, chci jim to říct sama než si toho někdo všimne a začne to roznášet R: Máš pravdu a jak to vymyslíme? Sedli jsme si, položili jsme na sebe ruce na stůl. R: Máš tady snímek nebo průkazku? Já: Jo? R: Prostě dneska má být traumaplán po skončení se všichni sejdou na příjmu a Jirka bude děkovat no a já mu dám jenom z toho a řeknu, že to asi někdo stratil a když si jméno dojde mu, že to je tvoje Já: Dáme mu snímek, aby se mi z toho průkazu nestratily nějaký papíry nebo tak R: Dobře Já: Skvělý, nápad Když jsme u toho nikdy jsme neviděla Romana nic přitloukat a tak. Jsem na něj velice zvědavá až bude dělat nábytek pro prcka. Byli jsme na urgentu a připravovali jsme se na traumaplan M: Můžeš to vyhlásit? Já: Já? M: Jo! Věřím ti Já: Dobře Zmáčkla jsem tlačítko na mikrofonu. Já: Zahajuji plánovaný traumaplán M: No vidíš! Byli jsme tam sami protože všichni odešli dělat svoje věci M: Co mrňous? Já: Jo hele Ukázala jsem břicho M: Tyjo, no hezký, hezky nám přibýváš i přes ty tvoje břišáky😂to to budete asi muset brzo oznámit co? Já: No to jo, si počkej M: To bude asi něco velkýho co? Já: No zase taky ne, a už máme jména M: Vy už víte pohlaví? Já: Ne ale jména už máme, protože Roman úplně šílí, že se nemůže dočkat až se to dozvíme M: Je neskutečně šťastný, takhle šťastného jsem ho nikdy snad neviděla Já: To já taky ne, měli bychom asi něco dělat, Máš pro mě nějaký případ? M: Jo jasně Zasmáli jsme se a já jsem šla na box.
Na konci jsme se opět ujmula mikrofonu. Já: Konec traumaplánu Během chvilky se všichni nashromáždili na příjmu a očekávali příchod primáře. Seděla jsem Romanovi na klíně a svírala mu ruku R: Neboj, bude to ok B: Tak děkuju vám, že se celý traumplán obešel bez komplikací... Po všech kecech B: A velký dík patří Mery a Natalye, že to tak skvěle zorganizovaly a pod jejich vedením vše šlo jak mělo Kývli jsme R: Jo, něco jsem našel Mrknul na mě a já jsem se z něj zvedla, ale stále jsme se drželi za ruku jako čerstvě zamilovaní. Podal Bojanovi snímek. B: Kde si to našel? R: Našel jsem to na chodbě B: Aha... Důkladně si to prohlížel a my jsme se na sebe s Romanem několikrát usmáli. A teď on mi svíral ruku. Asi uviděl, co jsme si mysleli. Sundala si brýle a zasmál se. B: Vážně? R: Jo D: Co? co se děje? B: Tak vážení ten snímek není jen tak někoho Rů: To je nějaký celebrity? Všichni se zasmáli. L: Tak čí je? Zhluboka jsem se nadechla a s výdechem. Já: Je můj, čekáme s Romanem miminko Všichni koukali jakoby se zastavil čas jen Mery věděla o co Go D: Ty jsi to věděla? Obrátil se s dotazem na Mery. M: Jo B: Tak to vám moc gratuluju za všechny L: V kolikatem jsi? Já: Ve 13tt Ukázala jsem jim břicho V: Páni! Taky aby to nebylo vidět když jsi měla 50 kg i s postelí Zachvilku se všichni rozešli a Roman mě obejmul R: Vidíš zvládli jsme to! Já: Děkuju R: Za co prosimtě? Já: Držel jsi mě za ruku a... Políbil mě. Usmáli jsme se navzájem na sebe. R: Miluju tě Já: Samozřejmě i já tebe!
