Roman & já

Operace

Roman proseděl celou noc s Davidem u lahve vodky a přemýšlením nad tím kdo udělal chybu.
Zanedbal snad něco on?  Měl jí vyšetřit dřív? Co když to nezvládne! 
Myslel si,  že když o ní už jednou přišel,  má to už vybraný.
Na sále byla Lucie s Matym.
Ma:  Hrozně to krvácí
L:  Další krev prosím
Ma:  Musíme to hned zastavit jinak to nedá a Roman se zhroutí.
Po asi půl hodině to zvládli.
L:  Z nejhoršího je venku,  jeste,  že to nebylo život ohrožující
Ma:  Tojo... Stejně je to hrozný,  že už je to po druhý během krátký doby,  co je na operačním sále
L:  Je to nefér konečně je Roman šťastný a takhle se to posere
Zavřeli jí a převezli na sál.
Maty přišel za Romanem.
Ma:  Můžeš za ní,  je v pořádku ani nebyla v ohrožení života,  normální operace
R:  Dobře
Ma:  Ale stejně by mě zajímalo kdy se jí to stalo?
R:  No jedna ženská jí praštila loktem
Ma:  To se jí,  ale nemohla protrhnout,  nezvracela před tím ještě?
R:  Jo?
Ma:  Tak to může být tím,  jestli dělala v poslední době něco fyzicky náročného nebo ještě z toho jak byla v ohrožení života předtím
R:  Takže za to ta ženská nemůže?
Ma:  No tak napůl, ta rána to dotrhla,  takže trestní oznámení bych nedával,  hlavně že je v pohodě a teď už za ní běž
Roman je kývl hlavou.

End 3.os.
Vzbudila jsem se na JIPu a hrozně mě bolí to misto.
Nadzvedla jsem si deku a mám to zalepený.
Lehla jsem si na druhý bok a začala jsem nekontrolovatelně brečet.  Pamatuju si,  že jsem byla na něj hrozně naštvaná,  když mě chtěl vyšetrit. Je mi to tak hrozně líto a měla bych se mu,  co nejdřív omluvit.
Otevřeli se a vběhl za mnou Roman. Hned mě obejmul.
R:  Promiň
Já:  Proč se mi omlouváš? 
R:  Pořád jsem se tě na něco ptal
Já:  Ty za to nemůžeš,  měla jsem tě poslechnout
R:  No,  ale já jsem měl být víc důsledný
Já:  Nebudeme se o tom už bavit,  hlavně,  že jsem v pohodě
R:  Nikdy už se nesmíme hádat
Já:  Jo neboj
Další dil:  Stáž