Roman & já

Akce Z

Tenhle díl pro mě při psaní dost emotivní a ukápla mi slza.

Je mi čím dál hůř. Nejen psychicky,  ale i fyzicky. Jsem hrozně zesláblá už se ani nedokážu postavit,  jsem tady asi dva týdny a mám pocit,  že zkolabuju. Každou hodinu za mnou chodí a kontrolují jestli jsem neutekla.
Mezitím na urgentu.
O:  Ta budova,  kde máme podezření,  že je Natalya,  je určena k demolici a je do ní zákaz vstupu, tudíž je vysoce nestabilní a může se každou chvíli zřítit
R:  Tak když to nespadlo do teď tak to snad nespadne?
O:  To se právě neví,  takže domluvíme se jak to uděláme!  Bude zásahovka za budovou a v lese okolo,  kdyby chtěl někdo utéct,  přineseš tam nějaký bezvyznamný dokument a až ho budeš předávat prostě ho chytí
R:  Vyjde to?
O: Snad jo nic lepšího mě nenapadá a dostaneš radši neprůstřelnou vestu
R:  Proč?
O:  Kdyby šlo do tuhého
R:  Dobře,  bojím se v jakém bude stavu
O:  Neboj zvládne to tak půl 7 u lesa
R:  Dobře

Už na mě pár dní padá omítka, ale to je asi normální. Takhle budova si nebude úplně novostavba co?
Bojím se to,  co bylo jako kašel,  mi vlezlo na plíce snad mě najdou brzo jinak umřu ve sklepě.
V půl sedmé opravdu Roman dorazil na místo smluvené s Ondrou. Když uviděl velkou zásahovou jednotku,  která se rozdělila na dvě a připravila se na svá místa,  připadal si jako v blbé kriminálce. Sundal si bundu a pod ní si oblékl 30kg neprůstřelnou vestu. Stál u závory a chtěl se jako osika,  i když je to chlap jako hora.
Šmudlal v ruce papíry a dělal z nich trubičku. Uslyšel těžké kroky a uviděl obrysy velké postavy a drobné ženy.
Z:  Dej nám to a pošleme ti za chvíli tvojí ženušku
R:  Tady to je a už jí nechte být
Podal jim štos nesmyslných papírů.
Zrovna když je otevřeli,  vyskočili chlapy ze zásahovky.
Z: Čekala jsem to!
Vzala pistoli a vystřelila na Romana.
Trefila se do břicha,  ale tam má tu vestu
Z:  Co?
To už jí,  ale chytil policista a toho chlapa taky.
R:  Kde je Nataly?
Z:  Vevnitř
Když to dořekla slyšeli hroznou ránu a uviděli jak se půlka budovy zřítila.
R:  Kurva! Pojďte někdo se mnou!
Rozběhl se tam spolu s policistou.
R:  A zavolejte záchranku!  Myslím,  že bude potřeba!
O:Jasně
Doběhl k budově, ale nevěděl kudy dovnitř.
Pol:  Je tu zadní vchod vede do sklepa!
R:  No tak dělejte
Snažil se prokopnout dveře.

Slyšela jsem střelbu a pak hrozná rána. Schovala jsem si hlavu a když sem se podívala kolem sebe,  je tu všude kamení.
Asi to spadlo kolem je hrozně moc prachu nemůžu se nadechnout. Hrozně kašlu,  dusí mě to.
Slyším rány jakoby někdo chtěl prokopnout nedobitné dveře.
R:  Tak co je?
Bože to je Roman!  Rozplakala jsem se,  ale jen trochu,  protože mě dusí ten hnusný prach.
Já:  Romane!!!
Zakřičela jsem
Spoza slyším hádání
R:  Mám tam manželku,  zatím je při vědomí jak slyšíte,  můžete prosím vykopnout ty dveře?
Po:  Nejde to jsou opancéřované!
R:  Tak vystřelte zámek!!! Ale pohněte!
Dveře se rozletěli a já po 15 dnech uviděla světlo.
Vidím obrys vysoké mužské postavy,  pořád kašlu,  dusím se.
R:  Lásko?
Ležím na zemi z posledních sil jsem řekla.
Já:  Tady jsem!
Lehce jsem zvedla ruku.
R: Bože můj!
Spatřil mě.
Vzal mě do náruče a vynesl ven na trávu.
R:  Máte v autě lékárničku a baterku už není moc vidět?!
Po:  Jo už běžím
Dusím se.
R: Lasko!  Prosím nadechni se!! Prosím, hlavně neztrať vědomí!
Pořád kašlu,  nejde to zastavit,  do toho se celá třesu a nejde to zastavit.
Roman si sundal bundu a zabalil mě do ní.
Bože,  co to má na sobě?
Ukázala jsem na tu vestu
R:  Jo,  neprůstřelná vesta,  Zoja po mě vystřelila... Ale to je jedno prosím nadechni se... Promiň,  ale musím
Silně mě praštil do zad.
Zhluboka,  ale sýpavě jsem se nadechla.
R:  No konečně!
Obejmul mě a já jen jemně naznačila objetí.
Zrovna přiběhl ten policista že zashovky.
R:  To je dost,  že jdete! Běžte dovnitř jsou tam určitě ještě nějaký lidi
Dal si na sebe čelovku a já mu konečně viděla do obličeje. Bylo vidět,  že několik dní pořádně nespal,  ale zároveň hrozná úleva.
R: Bože!
Podle jeho výrazu jsem usoudila,  že vypadám fakt hrozně.
Vyndal z lékárničky thermofolii,  sundal mi bundu a zabalil mě do folie.
Přijela sanitka,  nešlo mi stoupnout  tak mě vzal do náručí a nesl mě k sanitce...
Pokračování asi ve 12: 00