Roman & já

Intubace

Přebrala jsem si pacienta a vyrazila na box. Po sérii základních vyšetření jsem mu sejmula dýchací masku.
Já:  Jak se vám to stalo?
On: No lakoval jsem auto
Já:  A to nevíte,  že máte mít masku,  když pracujete s chemikáliemi?
On:  Jo ale nějak jsem na to zapomněl
Já:  Prosím ještě pro jistotu rentgen plic
Se:  Jistě
Sedla jsem si k počítači a začala jsem psát zprávu.
Najednou:  Traumabox 1
Vystřelila jsem ze židle,  hned za mnou David
Já:  Co se děje?
Se:  Mluvil se mnou a najednou klesla saturace
Dala jsem mu masku.
Saturace stoupla.
Za několik minut
Se:  Fibriluje!
Já:  Kurva!!
Sklopili jsme bočnice a vyskočila jsem nahoru. Myslela jsem,  že mi z masáže upadnou ruce. To už si David připravoval defibrilátor.
D:  Odstup
Seskočila jsem dolů
Oba jsme upřeli zrak na monitor.
Já:  Saturace stoupá,  tlak v normě
D:  Intubujem... Teda jako no...
Já:  Jo jasně
Sestra mi postupně podávala set,  ale prostě mi to nějak nešlo
Já:  Sakra, tak pojď
Snažila jsem se ho po několika marných pokusech zaitubovat
D:  To se stává, udělám to
Já:  Dobře,  ale i Růžičková zvládne intubaci
D:  Jo ale řekni mi k čemu je intubace hltanu?
Oba jsme se zasmáli a já si sedla vedle Mery.
Teď to na mě všechno padlo. Roman,  zkažená intubace,  primariát,  malá...
Jednoduše jsem se rozbrečela. Lehce jsem popotáhla.
M:  Co se děje?
Já:  Já nevím,  vlastně všechno! Už na to nemám!
M:  Co na co nemáš?
Já:  Mery já nedokázala ani zaitubovat!
M:  To se občas stane,  zvládla bysi i transplantovat srdce a to,  že se ti jednou za tvojí úspěšnou lékařskou kariéru nepovedlo zaitubovat?
Já:  Ale je toho na mě moc!  Všechno se to valí že všech stran a já jsem asi moc slabá abych to zvládla
M:  Ale, ale
Obejmula mě.
Já:  Jo a ještě něco... Roman chce druhý dítě,  ale jak mám kurva zvládnout dvě děti když se při jednom celkem slušně hroutím?
M:  Sedni si a vydýchej to... Malé jsou 4 měsíce máš ještě spoustu času nad tím popřemýšlet
Já:  Děkuju
M:  A teď dopiš tu zprávu a běž domů za malou už ti padla
Já:  Dobře
Dopsala jsem to a vyrazila za tátou.
Po cestě volal Roman.
R:  Ahoj co děláte?
Já:  Teď jdu domů z práce
R:  Mám novinku!
Já:  No?
R:  Nechci to zakřiknout,  ale zítra získám profesuru
Já:  Vážně?
R:  Jo a chci se tě zeptat jestli bysi nemohla pozítří přijet na vyhlášení a tak,  jako můj doprovod a dráha polovička?
Já:  Tak malou strčím tátovi 😂... Ne dělám si srandu,  jo pokusím se přijet
R:  Počkám na tebe na vlakáči
Já:  Dobře.. Jsem doma budu končit
R:  Pa
Otevřela jsem dveře a až dolů se linula vůně jako nikdy.
Já:  Jsem doma?!
Zakřičela jsem
Tá:  Ahoj,  tak všechno jsme zvládli no
Já:  No vidím a co vaříš?
Tá:  Peču kuře a řepu
Já:  Ty pečeš řepu?  Takže bude boršč?
Tá:  Jo
Já:  Mňam... Malá je v postýlce?
Tá:  Jo spinká,  jedla před hodinou
Já:  Dobře... Hele jde o no
Tá:  Co?
Já:  Hele nepohlídal bysi pozítří malou celý den?
Tá:  Moc rád,  ale jdu do práce
Já:  Sakra... Roman chce abych přijela na nějaký banket nebo co
Tá:  Já bych ji fakt moc rád pohlídal
Já:  Já vím 😉
Pousmála jsem se a šla sem stranou. Projížděla si adresář.
Mery
M:  Ano?
Já:  Ahoj prosimtě co máš pozítří za službu?
M:  No asi takhle zítra jdeme na denní a pak dva dny volno
Já:  Skvělý
M:  Proč?
Já:  Hele máte s Davidem něco v plánu?
M:  Asi ne
Já:  Nechtěli byste si zahrát na jesle?
M:  Ty potřebuješ pohlídat malou?
Já:  Jj,  táta musí do práce
M:  A co máš v plánu?
Já:  Roman chce abych přijela na vyhlášení nebo co
M: Jasně že jí pohlidam
Já:  Zítra se domluvíme 😉