Roman & já

Rodina

Teď odložíme těhotenství na druhou kolej a řeknu vám něco o vztazích v mé rodině.  Tím,  že jsem do 13 vyrůstala bez rodičů vztahy mezi mnou a rodiči se na trvalo přetrhaly. Sice jsem je svázala,  ale pořád jsou tam ty uzle a vztahy prostě nejsou takové jako kdyby mě vychovávali. Byla jsem rebel,  samorost i tady v Česku jsem byla prakticky bez nich.
Sice jsem měla prarodiče,  ale jsou to prarodiče ne rodiče.
Jelikož mi Mery nařídila nucené volno,  musela jsem jí poslechnout a vymluvit Romanovi aby zůstal se mnou doma.
Já:  Ne fakt to zvládnu sama, mám 37,5 jsem happy
R:  Musíš pochopit,  že mám o tebe strach
Já:  Jsem v pohodě, zvládnu to,  jo a vyřiď Mery,  že zítra jdu do práce
R:  V kolik máš ten UZ?
Já:  Ve 3
R:  Dobře přijdu dřív
Pohladil mě po břiše a dal mi pusu
R:  Pa a dávej na sebe pozor
Já:  Ahoj neboj
Snažím se nedělat zbytečné věci  max. využívám čas třeba se snažím uklízet, vařit jídla u kterých trvá v příprava několik hodin. Jo a taky dělám něco u čeho by mě asi Roman neměl vidět:  chodím běhat.
Není překážka,  že jsem těhotná,  ale nemocná. Asi by mě zabil,  ale co mám dělat když jsem sama doma půlku dne.
Uvedla jsem se do stavu v kterém mužů jít mezi lidi a čekala jsem na Romana,  který má přijít zachvilku.
Uslyšela jsem zvonek. Proč by ale Roman zvonil když má klíče?
Otevřela jsem
Já: Mami?
Máma:  Ahoj Natalyo
Já:  Co potřebuješ?
Máma:  Potřebuju pomoct s Darjou?
Já:  Copak se děje s naší princeznou?
Máma: Je nezvladatelná
Já:  A co já s tím je to vaše dítě ne moje?
Máma; Je stejná jako ty!
Já:  Aha...tak ti něco řeknu, půlku mého dosavadního života jsi tu pro mě nebyla 1.rozdíl,  dostane všechno,  co chce 2. rozdíl,  byla jsem nechtěná 3. rozdíl,  je jich ještě tolik a já nechápu,  co ode mě ještě chceš sakra?
Máma:  Pomoc,  pár slov do duše?
Já:  Tobě už jsem do duše promlouvala několikrát,  Darje promluvit do duše by bylo mluvit do kamene
Máma: Ale...
Já: Vypadni
Máma:  Co?
Já: Prostě běž
Udělalo se mi špatně,  opřela jsem se o futra. Chtěla jsem zavřít,  ale...
R:  Nataly počkej
Pustila jsem ho dovnitř.
R:  Co tady dělala tvoje máma?
Řekla jsem mu to.
On mě jen obejmul.
R:  Lásko, nesmíš se moc stresovat
Já:  Já vím,  měla jsem jí hned vyhodit
R: Jseš v pořádku?
Já: Jo jsem už nemám teplotu
R:  To je skvělý jdeme?
Já:  Jo jasně
Jelikož jsme nebyli ve službě seděli jsme normálně v čekárně. Byly tam i ženský třeba v 9 měsíci a já si říkala:  Pane bože,  takhle budu vypadat taky?  A budu schopná dostat 3 kg dítě ven?
Já:  Bojím se o miminko
R:  Neboj,  miláčku!  Mery nám přece řekla,  že je v pořádku
Já:  Díky,  ani nevím,  co bych bez tebe dělala
Za chvíli
Sestra:  Paní doktorka Vilkin
Vešla jsem dovnitř a stále svírala Romanovi ruku
K:  Dobrý den,  paní kolegyně,  kolego
Oba:  Dobrý
Změřil mi tlak
K:  Máte vysoký tlak
Já:  No já jsem se trochu naštvala,  rodinné problémy
K:  Trochu?
Já:  Ne trochu vic no
K:  Musíte se šetřit
Já:  Já vím
Pak mi dal gel na břicho a začal mi jezdit UZ po břiše. UZ pustil i na obrazovku před lůžkem abychom i my viděli maličké.
Roman mě držel za ruku a hladil ve vlasech.
K:  Paní kolegyně,  můžete být úplně klidná,  miminko je v naprostém pořádku,  veliké je tak akorát,  má všechny orgány,  úplně zdravý
R:  To je skvělý,  jsem tak rád,  že je všechno v pořádku
K:  To my všichni,  ale musíte brát v úvahu,  že práce na urgentu je fyzicky a psychicky náročná o to víc když jste zástupce primáře,  když byste cítila,  že vám je na omdlení nebo cokoliv jiného prostě se teď nesmíte přepínat a myslet na svoji psychickou pohodu
Já:  Dobře myslím na to,  ale jsem workoholik
K:  Nezakazuji vám pracovat jen nesmíte jít tzv, přes mrtvoly
R:  Pořád jí to říkám
Já:  Dobře
R:  Pohlídám si jí
K:  Dobře
Podal mi těhotenskou průkazku a já si jí dala do kabelky
Když jsme odešli,  šli jsme do kavárny na kafe.
Vyndala jsem průkazku k kabelky a dlouze si jí prohlížela
Já:  Takže jsem oficiálně těhotná
R:  No vidíš
Já:  Přijde mi to pořád hrozně neuvěřitelné z ničeho něco
R:  Pomůžu ti se vším,  to mě taky
Já:  No to od tebe taky čekám
R:  To je jasný,  kdy se vlastně dozvíme,  co to bude?
Já:  No myslím,  že za měsíc
R:  To asi nevydržím
Já:  To máš blbý
Doma jsem si šla uvařit čaj.
Já:  Dáš si kafe?
R:  Jo jasně,  co kdybychom si zalezli pod peřinu a koukli se na nějaký film?
Já:  Klidně
R:  Dobře
Vařila se voda a já jsem zkoumala,  co se nachází v naší lednici
Když v tom.
R:  Můžeš mi,  lásko,  vysvětlit,  co dělá tvoje termotriko a legíny pod polštářem?
Kurva jestli zjistí,  že jsem byla běhat zabije mě
Já:  No jsem byla líná je hodit do prádla dej mi to
Došla jsem si pro to a mířila do koupelny.
R:  Nevadí mi,  že chodíš běhat kvůli miminku to vůbec,  ale byla jsi nemocná a...
Já:  Mám se šetřit,  tuhle větu jsem slyšela za ty dva týdny,  co to víme asi 10 x
R:  Myslím to dobře
Já:  Vždyť já vím,  a neboj běhat jsem byla jen dneska
R:  Dobře
Přitulili jsme se k sobě a tak mě napadlo.
Já:  Co chceš aby to bylo?
R:  No zdravé je tak si přeju aby... je mi to vlastně jedno holčička nebo kluk už teď mám obrovskou radost a to ani nevím,  co čekáme
Já:  To já taky