Nellynka roste hodně rychle a už má přes 2 kg a já nabrala 17 kg. Asi se zblázním jestli to půjde ještě nahoru. Mám takový pocit, že Roman přibral, ale nedovoluju si to zmiňovat ani že srandy, protože by se v tom můj milovaný vrtal. Už se o mně tolik nebojí jako že začátku, ale já se bojím, že předčasně porodím nebo že se něco stane. Ty dny nejistoty a čekání jsou hrozný. Ještě že chodím do práce jinak bych se zbláznila. Ještě budu 6 týdnů v práci, bude se mi hrozně stýskat, ale budu to muset vydržet.
V 16tt jsem si stěžovala jak mám velký břicho a co mám říkat teď?Tak moc se na ní těším, ale nevím jak jí dostanu ven. Vím, že mě ti bude stát hodně sil, ale dítě jsem chtěla hlavně kvůli Romanovi a tomu, že jsem chtěla náš vztah posunout někam dál a sama jsem věděla, že prostě mám už svůj čas v 29 letech.
Drobnosti, co jsme ještě neměli jsme dokoupili a teď už máme všechno
To body je nejlepší a Roman ho miluje.Lehátko
Lahvička a dudlíky
Asi jsme zešílela!
Já ty hračky miluju!Ještě si pamatuju, že jsem jako malá měla, a tak jsem prostě nějaké musela koupit.
Za celou vybavicku jsme dali kolem 50 000. Tohle bychom si nemohli v životě dovolit kdyby nešel do toho výzkumu. Takhle to bylo i ze začátku těhotenství, že jsem přemýšlela nad tím, co je potřeba koupit a co ne.
Prostě jsem ráda, že se bude mít malá dobře a budeme jí moct koupit všechno, co bude potřebovat, protože my jsme to prostě s Romanem neměli. Ale zase jí nechceme rozmazlit, protože to taky není úplně dobře. 100% se budeme snažit být lepší než naší rodiče. Moje dětství znáte, ale Roman vyrůstal bez otce, a tak je pro něj hrozně důležitý, aby spolu ten táta a máma byli spolu a měli se rádi.
I když nemáme vůbec čas na sebe, na předporodní kurzy a tak, rozhodli jsme se, že bychom se měli jít podívat do porodnice jak to tam funguje a tak, přeci jenom narodí se nám tam dcera, to nejdůležitější v našem životě. Došli jsme do porodnice o 10 min napřed.
Já: Tak jsme tady jednou včas
R: Zázrak, lásko, teď se musíme naučit chodit všude včas když budeme mít tu maličkou
Políbili jsme se
M: Nerada ruším...
Já: Mery, co ty tady?
M: Jdu s vámi, protože není úplně standartní když tady nepracuji abych tě rodila
Já: Tak to je jasný
M: Doufám, že vám to nevadí?
R: Ne vůbec, jsem ráda, že má v tobě Natal oporu
M: To já taky ani nevíte jak moc mě těší, že si mě vybrali tak slavní lékaři
Já: Ale
M: Jak se má maličká?
Já: Řekla bych, že skvěle
M: Krejčí mi říkal, že tě budou 14 dní před termínem hospitalizovat kvůli té vodě
Já: Jj, ale jinak je v pořádku
M: Jdeme?
Já: Jo jasně
Chytila jsem Romana za ruku a vedle šla Mery.
S náma tam byli ještě další páry a jedna samotná ženská.
Tak mě napadlo, že nevím, co bych dělala kdybych na to všechno byla sama. Už teď je to nepředstavitelný a ještě kdyby jsem měla být sama na sále, sama na porodní bolesti, na výchovu, na první kopanec, ultrazvuk... Byli to úžasné okamžiky a bylo krásný sledovat JEHO rozzářený pohled a úsměv od ucha k uchu když jsme u doktora sledovali miminko.
Po prohlídce jsem docela i klidnější, že to zvládnu, budou na to se mnou přeci jen, mě nejbližší osoby.
ČTEŠ
Roman & já
FanfictionTéhle příběh se bude odehrávat na urgentu v Rubavě a je o nové doktorce. (Dříve: Nová doktorka)