Roman & já

Odjedu?

Domů jsme došli až po obědě asi chápete proč. Takhle hluboce jsem ještě nikoho nemilovala. Cítím v něm oporu a pocit bezpečí. Doufam,  že to má stejně.
Oba jsme hrozný workoholici takže jdeme už dneska na noční,  jednoduše jsme je tam nechtěli nechat.  Šli jsme za ruku a celou cestu jsme se smáli. Tak jsme i přišli na příjem. Všichni dělali,  že nic a my dva jsme se začali líbat.  Bylo nám najednou všechno jedno.
M:  Ehm... Nechci vás rušit,  ale vezou bouračku náraz do stromu
Přikývli jsme a šli se oblíct.
Zrovna když jsme přijeli přivezli je.
Sť:  Žena 28 let, lehké odřeniny při vědomí,  vysoké stádium těhotenství
Já:  Beru
R:  Jdu s tebou
M:  Dobře,  můžete na box 2
Na boxu jsme provedli základní vyšetření i miminka.
Já:  V kolikátém jste tydnu?
Ona:  37
Já:  Tak to tady bude miminko za chvilku
Ona:  Pani doktorko,  hrozně mě tlačí tam dole
Já: Dobře kouknu se
Roman stál naštěstí u hlavy
Já:  Panebože,  vy rodite,  setro volejte akutně gynkologa a dětskou
Sestra:  Ano
Já:  Romane,  prosím sterilní rukavice
R:  Co?
Já:  Nebo to chceš snad odrodit ty?
R:  Nechceš počkat na gynekologa?
Já:  Není na co cekat!  Ty rukavice prosím
Roman spolkl slovo,  co chtěl říct a bleskově mu nandal rukavice.
Já:  Tak až přijde kontrakce zatlačíte ano?
Ona:  Ano... Už
Tlačila tak úporně,  že byla vidět hlavička. Nikdy jsem nerodila,  co to sakra dělám.
Udělalo se mi zle,  ale musím to dodělat.
Já:  Ještě jednou a bude tady miminko
Ona:  Aaaa...
Roman se div nesvalil k zemi.
Uslyšela jsem dětský pláč a miminko mi vklouzlo do rukou.
Já:  Je to holčička,  gratuluju a vypadá to,  že je úplně zdravá
Osušila jsem jí a položila na její hruď. Usmáli jsme se na sebe s Romanem.
Gynekolog:  Tak budeme rodit... Aha, asi ne... Zkontroluju jestli nedošlo ke zranění
Po chvíli.
Gyn:  Je to skvěle odrozené!  Dobrá prace,  kolegyně
Kývla jsem a vyběhla ven,  že jsem se málem srazila s Vlčovou,  která šla zkontrolovat miminko.  Utíkala jsem na záchod zvracet. Už jsem stála u umyvadla když tam vtrhl Roman.
R:  Jsi v pohodě?
Já:  Jo,  jo,  jsou v pořádku ?
R:  V nejlepším,  gynekolog říkal,  že jsi to provedla skvěle na to,  že jsi nikdy nerodila
Já:  Jsem hrozná srágora
R:  To,  že jsi šla zvracet bylo naprosto přirozené,  někdy se to prostě stane
Já:  Díky
Pevně jsem ho objala,  mondúr jsem měla od krve,  ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno.
Dal mi něžný polibek a šli jsme zpátky na příjem.
M:  Byla jsem fakt skvělá,  ty jsi naše holka pro všechno
Zasmáli jsme se
M:  Jo abych nezapomnela,  byla tady Jirka a říkal,  že s tebou potřebuje akutně mluvit
Já:  Dobře
Vyvlíkla jsem se z Romanovy ruky a vydala se k Bojanovi.
Já:  Chtel jsi se mnou mluvit?
B:  Ano,  dostala jsi ten dopis z Londýna?
Já:  Jo dostala proč?
B:  Volali,  že by tě potřebovali na té stáži,  co nejdříve
Já:  Nevum,  jestli mužů odjet,  znovu a tentokrát daleko od Romana
B:  Ty ho tady nechceš nechat co?
Já:  Jo,  neřekla bych 14 dní,  ale půl roku je to hrozně dlouho
B:  Neboj dám na něj pozor a ty by si měla jet je to pro tebe důležité
Já:  Dobře,  kdy mám odjet?
B:  Odlétá to za týden v 6 večer
Já:  Dobře,  pojedu
B:  Nebudeš toho litovat neboj
Já:  No to nevím
Nahodila jsem lehce nostalgický výraz a vyšla jsem z primářovny.
Můj výraz rázem změnil na totálně beznadějný smutný pohled.
Iritovaně jsem došla na příjem a sedla si na židli.  Složila jsem hlavu do rukou a nekontrovatelně jsem se rozbrečela. Všichni na mě koukali. Mery ke mně přišla a sedla si vedle.
M:  Co se stalo?
Já:  Já nevím,  co mám dělat
M:  Co se stalo?
Já:  No jde o to,  že mám možnost odjet na půl roku do Londýna,  ale  bez Romana a v tom je ten problém
M:  Ty nevíš jestli ho tady můžeš nechat?
Já:  No můžu,  ale bude mi to trhat srdce,  nechat ho tady
M:  To už je na tobě,  ale Roman by nechtěl aby sis kvůli němu zkazila sen takže tam jeď lepší půl roku ztráty než si celý život vyčítat,  že jsi nejela
Já: Asi máš pravdu
Zhluboka jsem se nadechla a utřela si slzy.
M:  A už nebreč nemá to smysl
Já:  Já vím
Po službě si mě vyzvedl Roman.
R:  Jdeme?
Já:  Jasně
Venku jsem se dívala do země.
R:  Něco se děje?
Já:  No,  jde o tu Anglii
R:  Aha a konkrétně?
Já:  No,  chci ti říct,  že pojedu
Zastavil se v chůzi a podíval se mi do očí.
R:  Musíš jet,  souhlasím,  neboj počkám na tebe
Já:  Děkuji
Dal mi malou pusu na čelo a pokračovali jsme domů.  Pochvilce mě chytil za ruku a utíkali jsme.
Já: Děje se něco?
R:  Ne
Utíkali jsme až domů,  kde mě hned za dveřma začal líbat.
Já:  Aa... Tak tohle ty jsi chtěl
R:  Jo celou dobu,  nikdy jsem nepřestal,  každou vteřinu i v práci na tebe myslím
Já:  Já na tebe taky a slib mi,  že na mě počkáš
R:  Neboj,  nikoho mladšího místo tebe nechci
Já:  Mladšího?  To by sis musel najít nějakou 20 letou a to ty nemáš
R:  Proč mám tak drzou manželku?
Já:  Já nevím člověče
Při mazlení jsem se začala hrozně smát
R:  Co je zase?
Já:  Koukni se!
Oba jsme měli nohy ven z postele.
Hodně jsme se smáli.
R:  No to je hrozný,  budeme potřebovat asi 3 metrovou postel pro
Po chvíli jsem skončili na zemi
Já:  No i na šířku
Vylezli jsme si na postel a trochu skrcili nohy pod peřinu.  Usnuli jsme opět v objetí.
Další díl:  Hádka

1. Má Natalya otěhotnět? Popřípadě kdy?