Roman & já

Roman

Zítra přijde ten den na který čekám 3 měsíce.  Jo půlka pobytu je za mnou a získala jsem spoustu nových zkušeností a to jsem myslela,  že vím všechno.
Btw.Tak mě napadlo,  že o mně nic nevíte jak vypadám.
Jako většina Rusů mám světle vlasy v mém případě blonďaté k ramenům.  Modro zelené oči.
Co se týče postavy: 190 cm,75 kg,  B 75
Má výška je spíše k vzteku než k užitku. Mít menšího kluka než jste vy je hrozný. Když jsem uviděla Romana nemohla jsem přestat se divit,  že někdo takový existuje.
Zpátky k příběhu.
Na zítřejší příjezd mého obra se už moc těším.  Ale bojím se jak se k sobě budou chovat se Zojou. Když jsem je viděla mluvit spolu naposledy řvali na sebe,  ale od té doby se pravděpodobně několikrát setkali takže to snad bude ok.
Ráno ve 5 mi přišla SMS:
R:  Jsem na cestě k tobě, lásko! Přijď si pro mě na letiště v 7
Rovnou jsem vylezla z postele, napsala jsem Zoje lístek a šla se připravit.
Vlasy jsem si svázala do culíku.  Na sebe jsem si vzala černé rifle s dírama na kolenou a bílou košili. Na nohy tyrkysové converse ( v podstatě nic jiného než kecky na jaře, v létě a na podzim nenosím).
Do ruky jsem si vzala malou kabelku a vyrazila jsem asi 500 m k letišti.
Stála jsem v hale a čekala až půjde.  Začali vycházet lidi,  ale on nikde.
Napsala jsem mu
Já:  Kde jseš?
R:  Tady!
Chytil mě ze zadu za boky.
Otočila jsem se a skočila mu do náručí.
Okamžitě jsem se rozbrečela štěstím.
Já:  Lásko, promiň,  promiň,  promiň!
R:  To je dobrý,  chyběla jsi,  moje
Nataly
Já:  Ty mě taky a ani nevíš jak moc!
R:  A co Zoja?
Já:  V pohodě a nebudou tě moc postrádat?
R:  Ne vzali posilu z jiného oddělení
Já:  Dobře a jak dlouho tady budeš?
R:  No dneska je pátek,  zpáteční mám v úterý ve 2 a jdu hned na ranní
Já:  Oo,  ty můj chudáčku
R:  Jdeme?
Já: Jo jasně!
Chytli jsme se za ruce a dovedla jsem ho do ,,bytu".
Šel rovnou do ložnice a já šla najít Zoju.
Ještě spala,  tak jsem zavřela dveře a šla jsem do kuchyně dělat snídani. Dneska mám volno abych mohla být s Romanem a zítra mám přednášku na kterou může i on.
R: Miláčku,  tady není něco v pořádku!
Hulákal.
Povzdechla jsem si a došla jsem tam. Nebyl tam.
R:  Baf! 
Vyskočil že skříně a pevně mě k sobě přitiskl.
Kopla jsem do dveří aby se zavřeli,  zamkla jsem.
R: Asi tě napadlo,  to stejný,  co mě,  že jo?
Já:  Jo!
R: Miluju tě!!!
Já:  Miluju tě!!!
Nadzvedl mě a hodil na postel,  která má taky 150x 170 cm.  Takže opět nohy z postele.  Bylo nám to,  ale jedno!
Tři měsíce bez sebe!  Čtvrt roku!
Když jsme skončili ležela jsem mu na hrudníku a hladila mu ruku.  Občas jsme se políbili.
Já:  Měli bychom jít ať neproležíme celý den v posteli.
Vyšli jsme ven a Zoja seděla v kuchyni a pila kafe.
Já:  Dobré ráno
Z:  Dobré,  ahoj Romane
R:  Ty víš,  že jsem tady?
Z:  Jo dělali jste takový bordel,  že by to vzbudilo s prominutím i člověka v kómatu
Všichni jsme se zasmáli a to už byl důkaz dobrých věcí.