Roman & já

Práce

Ráno se mi dobře spalo. Ucítila jsem jemné pohlazení po tváři a pusu na rameno.
R: Miláčku vstávej!
Natáhla jsem se po mobilu a bylo 5.
Já: Vždyť je 5?!
R: Jdeme do práce
Já: Aha,
R: Vstávej, vyndám ti stehy a zalepím ti to
Já: Ok
Vyndala jsem nohu zpod peřiny  a strčila jí Romanovi skoro pod nos.  Zasmál se a vyndal mi stehy.
R: Ty jen tak nevylezeš, že ne?
Já: Ne
Usmála jsem se. Odhrnul peřinu a vzal mě do náručí.
R: Kam to bude paní, s krasnyma nohama?
Já: Ke stolu, vysoký pane
Posadil mě ke stolu a postavil přede mě silný černý kafe.
Vypila jsem ho najednou a šla se převlíct.
R: Á, mrtvola obživla
Vzali jsme se za ruku a vyrazili spolu do práce.
Na urgent jsme dorazili sledování několika páry zvědavců( našich kolegů).
Šli jsme se převlíct a letěli jsme zpět na urgent.
M: Vezou kluka spadl ze stromu na druhyho kluka, který se ho pokoušel chytil. Ten co chytal má otevřenou frakturu vřetení kosti a ten druhý pro změnu otevřenou lýtkové.
Já: Ok, takže Lucka a Maty ruka a noha Valenta, Růžičková
M: Jasný
Když je přivezli odjeli na box.
Mery zachvilku s vytřeštěným pohledem říká.
M: Nataly, bouracka auta a motorkáře, všichni zatím žijí, motorkář těžká zranění, řidič auta střední
Já: Dobře, doktorka Slavíčková a doktor Hlinka, řidič auta box 3 ty kluci jsou při vědomí?
M: Jo
Já: Tak na lůžko 2 a 4, David je na sále?
M: Jo
Já: Vezmu si Romana a vezmeme toho motorkáře
M: Dobře
Já: Jo a ještě na lékařáku jsou léky s prošlou expirací
M: Dobře, provedu šéfová
Obě jsme se zasmáli a prebrala jsem si pacienta
Má propíchnutou osrdečnici, zlomených několik žeber a zlomené obě ruce.
Roman tam rychle přiběhl.
R: Ahoj, tak co se děje?
Já: Je to akutní musíme hned na sál
Odříkala jsem mu všechna zranění.
R: Dobře jedeme
V půlce cesty na sál šel do zástavy
Sklopila jsem bok a vyskočila na něj. Resuscitovala jsem celou cestu.
Naskočil až na sále.
R: Byla jsi dobrá
Já: Nojo, samozřejmost
Opatrně jsem vytáhli ze srdce žebro při zasivani.
Žák: Zástava!
Vzala jsem přímý defibrilátor.
Já: Nabít na 300...odstup
Nic...
Já: Nabít na 300...nic
Srala jsem na to a dělala jsem přímou masáž
Udýchaně jsem řekla
Já: Viktore, prosím, adrenalin
Žák: Jasně
15 min a nic.
R: Nataly! Nemá to smysl!
Já: Nenechám ho umřít, jsem lékař
R: Ano ale tohle je zbytečný
Odendala jsem svoje zakrvácené ruce až k ramenum z něho a povzdechla jsem si. Bylo mi najednou tak úzko.
Objehla jsem operační stůl a bez rukou jsem objala Romana.
Já: Promiň, posrala jsem to
R: V pořádku, dělala jsi všechno, co jsi mohla
Já: Sakra!
R: V pořádku, šššš
Naznačil sestře aby nám sundala rukavice a pořádně jsme se objali.
Šli jsme si umýt ruce a pak šli ruku v ruce zpět na příjem.
M: Rozhodla ses dobře! Chyběla si mi tady!
Já: I když jsem ho nedokázala zachránit
M: I tak! Udělala jsi co jsi mohla