Roman & já

Ignorace

Když jsem jí uviděla,  málem jsem omdlela.
Přišla ke mně,  nikdy mě neviděla,  já jí nebo jako viděla,  ale netušila,  kdo jsem.
Z:  Vy jste ta druhá doktorka?
Já:  Jo
Z:  Jsem Zoja Višněvská
Já:  Jsem Natalya...
Nadechla jsem se a s výdechem.
Já:  ...Vilkin
Z:  Aha... Vy jste Romanova...
Já:  Jo manželka
Hlášení:  Airbus OK 20-50 směr Praha- Londýn odlétá za půl hodiny z terminálu číslo 1. Prosím dostavte se k odbovacímu pásu.
Popadla jsem kufr a šla k pásu.  V letadle jsme bohužel seděly vedle sebe. Až do Hamburku jsem dělala,  že tam není. Ale já se jí prostě musela zeptat.
Já:  Nebudeme si tykat?
Z:  Klidně
Já:  Chci se na něco zeptat
Z:  Nespala jsem s ním,  ani pusu jsme si nadále,  můžeš být naprosto klidná
Já:  Ale co ta zpráva?
Z:  Byl to dvojsmysl,  setkali jsme se jako stáří přátelé,  pořád o tobě mluvil miluje tě
Já: Ale stejně mi to měl říct!
Z:  To mel,  ale ty by si mu měla alespoň napsat,  když tady nemůžeš volat
Otevřela jsem si zprávy.
Napsala jsem:  Promiň,  Zoja je ta druhá doktorka,  co letí se mnou,  všechno mi řekla,  vím že s ní nespal
Lásko!  Můžeš mi to prosím odpustit?
Zachvíli mi odepsal.
R:  To ty jsi byla naštvaná!  A jo odpustil jsem ti to! Miluju tě a nedokázal bych se na tebe zlobit dlouho! Hlavně se prosím nezabijte a myslím na tebe. Opatruj se.
Já:  Děkuju
Otočila jsem se na Zoju.
Z:  V pohodě,  nechtěla jsem abyste se rozvedli nebo tak něco,  Roman je konečně šťastný
Celou zbylou cestu jsme se smály a docela jsme se začaly bavit