Roman & já

Odlet

Vzbudili jsme se docela brzo. Teda spíš já.  Byli jsme k sobě otočení tvářemi. Koukala jsem jak spí. Jeho pohled mě hypnotizoval,  i když spal.
Za několik minut na to procitnul.
Já:  Dobrý ráno,  lásko!
R:  Ahoj, jak ses vyspala? 
Natáhl se pro polibek.
Já:  Dobře jdeme na tu přednášku dneska
R:  Já vím,  ale nejradši bych zůstal se svojí láskou celý den v posteli
Já:  Na to budeš mít spoustu času až přijedu
R:  Jenže já zítra odjíždím a pak zase tři měsíce nic,  tři měsíce nekonečného čekání
Já:  To vydrží,  pojď vstávej
Vytáhla jsem ho z postele a šli jsme na snídani. Zoja už byla pryč a tak jsme dělali ptákoviny,  honili se po bytě, sprchovali jsme se spolu...
Přišli jsme na přednášku a Zóna už tam byla.
Z:  To vám to trvalo už jsem si vymýšlela anglicky výmluvu,  proč tady nejsi
Já:  Nojo...
Po přednášce jsme si zašli na oběd.
Opět si to neodpustila.
Z:  Máte už rok po svatbě,  a dítě pořád nikde,  je jako hezký,  že jste se brali jen tak a ne kvůli těhotenství
Podívala jsem se na Romana a v hlavě se vrátila k našemu včerejšímu rozhovoru.
R:  No je v plánu,  ale kdy se to povede nemůžeme do předu říct
Já:  No nějak tak
Z:  Není Natalya náhodou těhotná že se tak tvářite?
Já:  Kdybych byla tak sem nejedu
Den utekl jako voda a Roman jede zítra ráno domů. Večer jsme se rozloučili po našem,  ale šli jsme brzo spát.
Ráno jsem se vzbudila asi o hodinu dřív než je potřeba.
Sedla jsem si a vydala se do kuchyně.
Udělala jsem si kafe.
Stoupla si k velkému oknu a koukala se ven.
Samovolně mi začaly téct slzy. Bude to bez něj hrozný.
Slyšela jsem zavrzaní podlahy a uviděla za sebou siluetu Romana.
Položila jsem kafe a rozběhla se k němu
Pevně jsem ho obejmula a zvlykala mu na rameno.
R: Lásko,  prosím,  neplač! Nedělej mi to ještě těžší
Já:  Promiň
Utřela jsem si slzy do rukávu županu.
R:  Budeš mi chybět!
Já:  Ty mě taky a moc!
Btw.  Stejně je divný,  že jsem si nikdy nemyslela,  že po 2 letech společnýho soužití se budeme milovat pořád stejně
R:  Už nikdy nikam sama nepojedeš!
Já:  Neboj jedině s tebou
Dlouho,  ale fakt dlouho jsme se objímali.
Já:  Musíme se oblíct a ty zabalit
Po snídani jsme vyrazili na letiště.
Pořád jsme se líbali a objímali.
Pak už musel jít.
R:  Pa,  miláčku a dávej na sebe pozor za tři měsíce si tě vyzvednu na letišti ano?
Já:  Jo ahoj,  lásko! Miluju tě!!!!
R:  I já tebe!!!!
Pomalu jsem ho ztrácela. Ukápla mi slza,  ale hned jsem jí utřela a vydala se zpět.
Jsou to jen tři měsíce to zvládnu!

Je pro mě obrovský úspěch udělat 55 kapitol bez těhotenství