Roman & já

Univerzita

Dneska je mi 30! 30 dlouhých let.
Musím se holt smířit s tím, že mi už není 20 a nejsem šílená puberťačka, i když mám někdy nutkání jít zapařit, ale to jaksi nejde, všichni víme.
Když jsem se vzbudila Roman už v ložnici nebyl. Je víkend a zrovno to vyšlo,  že má volno.
Malá taky v postýlce nebyla.
Docela mě překvapilo, jak se o ní pořád stará a jak hezky.
Došla jsem do obýváku a tam seděl, snídal a držel malou na ruce,  ta spinkala.
Já:  Dobré ráno,  miláčci
R:  Aa... Dobré...
Položil malou do kolébky a přišel ke mně.
Políbil mě. Několikrát.
R:  Všechno nejlepší,  lásko!
Já:  Děkuju
R:  Nakrm malou,  obleč se a jedeme!
Já:  A kam?
R:  Šup,  šup...
Plácl mě do zadku abych přidala.
Vzala jsem malou nakrmila jí,  oblekla se a snídani si vzala do ruky. Vzal malou v sedačce a já vzala nosítko a tašku.
Nasedli jsme do auta a vyjeli.
Vjeli jsme na dálnici směr Praha.
Já:  My jedeme do Prahy?
R:  Jo uděláme si hezký den
Já:  Fajn
R:  Co bysis přála k narozeninám?
Já:  Mám přeci malou a tebe nic jinýho ke štěstí nepotřebuju
R:  Tak něco vymyslím
Já:  A já vím to co ty ne
R:  Tak to chci ale vědět!
Já:  Malou jsem dostala vlastně k minulým narozeninám,  protože vznikla v den mých 29 narozenim
R:  Nojo... To mi mohlo dojít,  ale mohlo to být v který koliv den v tom týdnu,  protože jsme spolu to jaksi každý den tak 2x
Já:  Ale můj instinkt mi říká,  že to bylo na moje narozeniny
R:  Dobře,  budu věřit tvému instinktu
Já:  Takže sme od sebe o 10let a 9 měsíců a dobře to vyšlo,  že malá je vlastně na nás oba
Koukla jsem se do zpětnýho zrcátka a malá spokojeně spinká.
Já:  Je úžasná
R:  Že jo,  je kouzelná jestli okouzlí každýho jako ty,  tak to abych si pořídil Kalašnikov
Dala jsem mu malou pusu na tvář aby ho to nerozhodilo.
Dojeli jsme do Prahy před Karlovku.
Já:  Cože?
R:  Kolegové vás chtějí vidět,  neboj to není to překvapení
Já:Dobře
Vzala jsem malou a šli jsme dovnitř. Vzal mě za ruku.
Došli jsme ke kanceláři. Na dveřích bylo asi 6 jmen a mezi nimi i Roman.
Usmál se na mě a vešli jsme.
R:  Ahoj
Byli tam samí muži a jen jedna žena.
Já:  Dobrý den,  jsem...
R:  To je moje manželka Natalya a dcerka Nelly
Podali jsme si ruce a začali si tykat. Docela mě překvapilo,  že jsou všichni tak v Romanových letech.
Muž 1:  Viděl jsem ty opravené práce od vás a fakt jsi skvělá Roman měl pravdu
Já:  Tak to moc děkuju
Malou si všichni chovali.
Žena:  Ta je celá Roman je vůbec tvoje Natalyo?
Já:  Myslím,  že jo,  ale nejsem si tím úplně jistá
Dlouho jsme si povídali a všichni mě uklidňovali,  že se ho tady vůbec nemusím bát nechat.
Jedna otázka je ale pořád stejná.
Roman si povídal s kolegama,  malou měl na ruce.
Kristýna:  Jak jste se vůbec poznali?
Já:  No kde jinde než v práci,  nastoupila jsem na urgent těsně po atestaci a hned jsme si padli do oka,  to by bylo všechno hrozně jednoduchý jenže Roman trošku zlobil,  ale odpustila jsem mu no pak jsme jeli na dovolenou pak jsme se zasnoubili,  vzali se a pak už je to mediálně známí příběh
Kr:  Jo to jak si zachránila klukovi život a málem jsi zemřela a pak tě unesli?
Já:  Jo,  Romanova bejvalka chtěla přes mě něco Romanovo získat,  ale teď už je to ok
R:  Lásko jdeme?
Já:  Jo jasně
Rozloučili jsme se.
Já:  Jsou všichni hrozně milí
R:  No vidíš
Já:  No tak to se tě tady nebudu bát nechat
R:  Já si myslím...