Roman & já

Ráno moudřejší večera!

Celý večer jsem přemýšlela nad tím, co se mezi náma stalo a co mi řekl. Skoro do 2 jsem nespala a to jdu v 6 do práce.
Usnula jsem, ale ne tvrdě, byla jsem v polospánku.
Ráno jsem byla brutálně unavená.
M:Panebože, jsi hrozně unavená
Já: To neřeš, zvládnu
M: Kdyžtak řekni a vypíšu  tě ze služby
Já: Ne v pohodě, je tady Roman?
M: Ještě ne...
Já: Jdu se po něm podívat...
Vystrašeně jsem vyběhla z urgentu až k Romanovi.
Před jeho domem stála sanitka a vyváželi ven lehátko s...Romanem!
Já: Co se mu stalo?
Kuba: Spadl se schodů, je hrozně potlučený, je na tom fakt blbě
Já: Pojedu s váma!!
Kuba: V žádným případě, ty půjdeš hezky po svých a vydejcháš to, neboj je silný, zvládne to!!
Já: Ok!!!
Došla jsem ubrečená na urgent.
Já: Jak je na tom?
M: Co ti budu nalhávat, je to s ním hodně špatný
Já: Sakra!!! Sakra!!!
Sedla jsem si a dala hlavu do rukou.
M: Vždyť ty za to nemůžeš!
Já: Můžu!
M: Jakto?
Já: Včera jsme šli spolu domů a já jsem ho nepustila ke mně domů, kdyby zůstal u mně nemuselo se mu stát
M: Nemohla si to tušit...
Dostala jsem ještě větší hysterák...
M: To bude dobrý!
Já: Víš co mi řekl, jako poslední?
M: Ne?
Já: Miluji tě, Nataly!
M: Bože!
Objimala mě...
Já: Kdo ho má?
M: David s Matym
Já: Snad to zvládne
M: Určitě!
Pak David vyletěl z boxu:
D: Mery rychle sál
Já: Co se děje?
Utíkala jsem k Romanovi...
D: Má polámaný žebra, nejspíš propíchnutou plíci, střední komutaci, zlomené zápěstí a musíme skontrolovat ještě nemá vnitřní krvácení
Já: Nesmí umřít, půjdu s vámi
Ma: V žádným případě, jsi nervózní a rozklepaná, potřebujeme klid
Já: Dobře!
Odvezli ho na sál a já jsem seděla na lékařáku a čekala až mi dají vědět
Šla jsem se podívat za sklo na JIP a on tam ležel vedlo s něj milion kabelů a hadiček a nevypadal vůbec dobře.
Pak přišel David:
Já: Tak co?
D: Operace proběhla úspěšně, teď musíme jen čekat...
Já: Dobře....
Jip 1, jip 1...
David se rozběhl ke dveřím a začali Romana oživovat.
Zastavil se čas, teď mi šlo jen o to, aby přežil...
Bylo vidět, že poprvé fibrilovali a nic...