Roman & já

Slzy

Další velmi emotivní část,  bacha na to!!

Tekly mi slzy proudem a nevěděla jsem co k tomu ještě víc dodat. Pět ztracených let. Kdybych těch pět let žila normálně mohla bych si už v tu dobu najít normálního partnera,  ale teď si říkám,  že bych se stejně zamilovala do Romana. Ale mohla jsem žít bez drog,  hlavně koksu,  protože tráva k studenskemu životu prostě patří,  ale kokain mě úplně otupěl. Ještě,  že jsem na to přišla a sama se ho úspěšně zbavila. Jakoby mi až hrozící nebezpečí toho,  že vylítnu,  bylo silnější než chtíč po droze.
Doufám,  že tohle není dědičný a Nelly neudělá stejnou blbost jako já,  ale asi ne ona bude mít pořádnou výchovu jak má být,  má ji vlastně už od narození a nebude znuděný snobský fakan.
Seděli jsme naproti sobě, jeho ruka zůstávala stále na mojem stehnu a dívali se navzájem do očí, jakoby mi ten jeho pronikavý pohled nadával:  Co jsi to kurva provedla?
Několik dlouhých minut se na ani jediné slovo nezmohl.
R:  Aaa... A Kdo to ví?
Já:  Nikdo kromě tebe to neví, ani táta ne
Stále jsem brečela,  on se jen přiblížil,  dotkli jsme se nosy a stále se dívali do očí,  pak mě jen pevně obejmul.
To mě ještě víc rozbrečelo.
R:  Vybreč se!  Musí to ven abyses k tomu už nikdy nemusela vracet
Teď už to nebyl pláč,  ale hysterák. Proudy slz dopadaly na Romanovo rameno a i přes to,  že jsem se citelně chvěla mě pevně přitiskl k sobě. Z tohoto gesta jsem vycítila,  že jsem v bezpečí,  že on je tady se mnou  napořád.
Zachvíli jsem přestala
Já:  Ty... Ty se nezlobíš?
Popotáhla jsem
R:  Nataly ,lásko, co tě to napadlo? Jasně,  že ne.... Sice mě to vzalo,  protože jsem to nečekal,  ale o to víc se tě vážím a miluju tě,  že si s tím dokázala seknout a vrátit se k normálnímu životu a ani nemá smysl ti vyčítat něco co bylo a je mi jasný,  že to není etapa života se kterou byses chtěla chlubit a věř mi že si toho vážím,  že si mi to řekla tak jak to bylo
Já:  Měla jsem ti to říct před svatbou!
Zase jsem se rozbrečela
R:  To je blbost!  Vím jak to pro tebe bylo těžký,  a proto ti nic nevyčítám,  byla jsi nezodpovědná a nikdo o tebe nejevil zájem jako myslím rodina
Já:  Děkuju
I přes slzy jsem se jemně usmála a on se usmál taky.
R:  Za co prosimtě?
Já:  Právě ty jsi mě změnil.... Stala jsem se zodpovědnější,  ohleduplnější a dokázala jsem pro druhýho obětovat svůj život to bych před těmi 10 lety nezvládla,  moc ti děkuju a nikdy ti nepřestanu být vděčná,  srovnal si mi život
R:  I to já tobě děkuju,  vím,  že jsem někdy fakt šílený flegmatik,  ale ty a malá jste mi dokázali co je opravdový život pln lásky
Teď jsem se rozbrečela znovu,  ale tentokrát štěstím.
R:  Vím,  že teď pláčeš štěstím tak to nemusíš,  když se usmejes bude to jako tuny slz že štěstí
Usmála jsem se, on taky. To je to nejkrásnější když se na vás chlap usměje. Políbili jsme se a já věděla,  že jsme toho hnusného kostlivce v moji skříni společně zničili.

Velmi důležitá otázka:  Chcete druhý miminko?