Roman & já

Je to vážný?

Nervózně jsme seděli s Romanem na příjmu  a čekali na příchod táty s malou.
Nejednou přišel se řvoucí malou v kočárku
Já:  Nellynko!
Hned jsem si jí vzala
Já:  Úplně hoří
R:  Jdu s váma
V:  Dobře,  počkáte tady?
Tá:  No jasně
Sednul si my jsme šli na box
Já:  Co jí je?
V:  Vklidu,  dej mi čas
Roman mě držel za ruku a druhou malou,  která už neplakala a skoro spala.
Potom co poslala Vali kompletní laborku.
Já:  Tak co jí,  může mi to konečně někdo říct?
Roman mě snažil uklidnit tím,  že  mě hladil po ruce
V:  Vím,  že se o ní moc bojíš,  ale nic vážného to nebude
Já:  Fajn...
Sedla jsem si k Romanovi na klín a soustavně sledovala monitor
V:  Přišli výsledky
Oba s Romanem jsme vyskočili
Já:  No?
V:  V uvozovkách pouze streptokoková infekce
Já:  Angína?
V:  Jo
Ulevilo se mi,  i když by bylo mnohem lepší kdyby jí nic nebylo.
V:  Chcete sirup nebo čípky?
Já:  Myslím,  že zvládne sirup viď?
R:  Jojo
Měl malou v náručí a mířili jsme k tátovi na příjem.
Tá:  Tak co?
Já:  Angína,  hele prosím skočíš pro antibiotika do lékárny
Tá: jo jasně... Postarám se o ní a ty běž pracovat
Když odešel sedla jsem si na příjem
M:  Vidíš,  že to nebylo nic vážného
Já:  Ještě že tak... Jo vypiš mi prosím min. týden spíš víc dovolené
M: jo jasně... A Roman si vezme taky?
Já:  To nevím... Romane?
R:  No...
Já:Vezmu si dovolenou kvůli malý, Mery se ptá,  jestli si vezmeš taky?
R:  Kolik si můžu vzít?
Já:  Kolik chceš ještě sis nic nevyčerpal
R:  Dobře... Vezmu si ten další týden
M:  Jo takže týden Natal a ty pak ten další?
R:  Jo... Přesně
Jsem tak ráda,  že jí není nic vážnějšího,  ale 14 dní být jen doma